LN V Bruselu jste zmínil, že Česku hrozí ztráta eurokomisaře. Je to opravdu reálné?
To riziko, že nebudeme mít eurokomisaře, pokud Irové ratifikují Lisabonskou smlouvu a Klaus nepodepíše, je poměrně vysoké, protože se pojede podle smlouvy z Nice, kde se jasně říká, že dojde k redukci počtu komisařů. I kdybychom náhodou toho komisaře uhráli, tak je riziko, že neprojde Evropským parlamentem. To, že senátoři ODS podali tu stížnost, pokládám za velmi diskutabilní. Není to hra ODS. A pokud by opravdu mínili, jak naznačil hlavní Tlustého nohsled Oberfalzer, organizátor celé té akce, že míní podat za měsíc ještě novou stížnost, tak to znamená definitivně, že nestihneme ty termíny, které jsou. Já nejsem žádný milec Lisabonské smlouvy, ale pro mě to po Tlustém, Schwippelovi a Ranincovi bude další znamení, že takto, jak je to nastaveno, to těžko mohu dělat. Budu s tím spojovat svou politickou kariéru, stejně jako jsem ji spojoval s ratifikací. Já jsem podepsal Lisabonskou smlouvu, prosadil ratifikaci v obou komorách a toto je věc, kterou já beru jako poměrně velmi zásadní. Neřekl jsem ale nic definitivního, pouze jsem řekl to, že pokládám druhé podání za nepřijatelné, za špinavou hru, za pokus ne zabránit platnosti Lisabonské smlouvy, ale hrát Klausovu hru na oddalování a toho se nemíním účastnit.
LN Co to znamená konkrétně?
Já jsem jasně deklaroval, že nemíním sedět v Poslanecké sněmovně, kde sedí Paroubek. Řekl jsem, že do kongresu připravím jasná pravidla vnitrostranické hry, abychom vyhráli volby. Tady se jedná o 17 senátorů, není to legrace, já to pokládám za špinavou hru, v tomto smyslu si míním klást podmínky. Není to tak, že se bojím o své předsedování ve straně. Pokud to mám dělat, tak to musím dělat plnohodnotně. Nemůže se opakovat kauza Tlustý, člen strany, který shodí vlastní vládu, nemůže se opakovat to, že fakticky se nějakým umělým způsobem prodlužuje proces, který je ukončen.
LN Pokud jde o ten časový harmonogram, kdy bychom měli smlouvu ratifikovat? Do konce roku?
Ne, kdepak. My počítáme s tím, a s Barrosem jsem o tom mluvil, že kdyby Ústavní soud reagoval poměrně rychle, mohl by rozhodnout za tři týdny, maximálně měsíc. Pokud ale Irsko řekne NE, tak ta procedura je jasná, vyjednává se nová smlouva a jedeme podle smlouvy z Nice. Já si dovedu představit, že když se bude redukovat počet komisařů, tak my budeme první na řadě. Od Barrosa tento potencionální scénář poměrně jasně zazněl.
LN José Barroso si vás do Bruselu pozval?
Samozřejmě že ne, nahlásil jsem se. To si myslíte, že bych tam přijel jako na kobereček? Prostě jsem se rozhodl, že pojedu do Bruselu.
LN Ale jede tam i Jiří Paroubek, to bylo nějak plánované?
To já jsem ani netušil, to je takový souběh. Já jsem se rozhodl už dávno, potřeboval jsem se potkat s Michalem Kaminským, šéfem naší frakce, měl jsem krátký briefink s velvyslankyní, potkal jsem se s našimi velvyslanci, byl jsem tam asi tři hodiny, to není žádné vysedávání v Bruselu. Rozhodl jsem se, že by bylo dobré vysvětlit, co se tady děje. S Barrosem jsem fakticky nemluvil od summitu v květnu. Od té doby jen telefonicky nebo si posíláme SMSky. Domluvil jsem si tedy návštěvu a on mě přijal. Bylo to užitečné, protože málokdo v Evropě tomu rozumí, a ode mě mohl čekat a taky se toho dočkal, že budu mluvit o tom, jak to je, co je v pozadí a jaké jsou tam rizika.
LN Podařilo se vám to Barrosovi vysvětlit?
Já jsem mu popsal tu situaci velmi plasticky, velmi otevřeně, on tomu rozumí, protože přece jen se nějaký ten rok známe. Nicméně v dané chvíli on nemůže nic rozhodnout sám, protože je jen předseda komise. Nicméně ta rada, která se bude rozhodovat po neukončení ratifikace a nutnosti složit Evropskou komisi, tak ta bude postavena před nějaký model redukce a teď je otázka, jak to dopadne. Ten model, že by bylo 26 komisařů a jeden byl vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní otázky, je možný, ale ta hrozba ztráty komisaře tam zazněla a já ji cítím jako poměrně velmi reálnou.
LN Vy sám byste se nechtěl stát komisařem?
Já to říkám postopadesátéšesté. Já jsem takovou nabídku nedostal, to zaprvé, zadruhé není politická konstelace, to přece musíte cítit. Ty spekulace mi připadají naprosto nesmyslné. Já prostě buď povedu stranu do voleb, anebo nebudu dělat politiku. To, co budu dělat, to netuším, to se mě ptáte na něco, co nevím. Nikdy jsem nehrál politiku při zdi, můžete se mnou v lecčem nesouhlasit, ale nikdy jsem si nenechával zadní vrátka. Po křeslu komisaře v této situaci nejenže netoužím, ale já to prostě nebudu dělat. Já mám nějakou představu, kdo by to dělat měl, jména vám samozřejmě neřeknu. Jediné jméno, se kterým teď jdeme do toho rozstřelu je Alexandr Vondra. Je to výborný kandidát v mnoha ohledech, v tomto smyslu je to kandidát ODS a uvidíme, co bude dál. Jak se to bude vyvíjet, jakého komisaře budeme mít a s jakým portfoliem. Protože mě by zajímalo portfolio po Verheugenovi, komisaři pro podnikání a průmysl, nebo věda a výzkum a samozřejmě že může být zajímavá i energetika. Ale to jsou strašné spekulace v situaci, kdy fakticky toho komisaře případně mít nemusíme.
LN Už jste o případném českém eurokomisaři jednal s ostatními politickými stranami?
Premiér Fischer nás obeslal dopisem, ve kterém chce, abychom se začali o českém eurokomisaři seriózně bavit. K nějakému velkému jednání, pokud vůbec má k němu dojít, ještě nedošlo. Spíš si myslím, že nakonec budeme respektovat návrh premiéra Jana Fischera, protože my se se sociální demokracií můžeme shodnout velice těžce.
LN Premiér by ale měl prezentovat nějaké české stanovisko již na konci října na summit v Bruselu...
V případě, že bude u nás podepsána Lisabonská smlouva, tak ano, v případě že ne, tak bude spíš čelit poměrně velkému tlaku a to mu nezávidím.
LN Pokud jde o podpis prezidenta. Máte v úmyslu se s ním nějak scházet, tlačit na něj?
Já tedy určitě ne. Nechci ani vstupovat do těch právnických výkladů, jestli když je napsáno, že prezident podepíše, takže to podepsat může nebo musí, to jsou právnické kličky. Ukazuje se, že ústava je v tomto směru poměrně gumová, jsou tam bílá místa a Václav Klaus těchto bílých míst využívá. On zřejmě může udělat tento krok, nicméně právem se šestadvacet zemí ptá, jak může jeden člověk blokovat proces, který fakticky prošel oběma komorami parlamentu. Nerozumí tomu, velmi těžce se to vysvětluje.
