U nás to jméno asi nikomu moc neříká. Kdo ale v kině viděl snímek Baader Meinhof Komplex, který zastřelením Ohnesorga začíná, ví, oč jde. Od Ohnesorgova zabití se odvíjela celá rebelie německých osmašedesátníků. A co více. Od něho se odvíjela i legitimizace násilí v očích značné části veřejnosti. Zastřelí-li policista demokratického státu demonstranta, v tom státě něco smrdí. A teroristé z RAF chtějí s tím prohnilým státem zatočit. Tak uvažovalo hodně lidí.
Co teď? Na první pohled mohou zatleskat Karel Gott a další vyznavači víry ve svět řízený konspirací, ilumináty a agenty. Jenže ve skutečnosti nelze říci, že všechno bylo úplně jinak. Nepodařilo se prokázat, že dotyčný policista střílel na rozkaz Stasi, třeba mu opravdu jen „ruplo v bedně“, ale ta čtyřicet let nezpochybňovaná legenda radikální levice, která formovala dvě generace, dostala povážlivou trhlinu.
Na hodnocení oné trhliny je ještě brzy. Naproti tomu je pravý čas na připomínku něčeho, co se týká i nás. Informace o policistovi Kurrasovi objevili historici po téměř dvaceti letech pátrání v archivech tajných služeb komunistického Německa. Ano, i po takové době lze najít zásadní informace, i po takové době lze získat nový pohled na domněle jasné události. Ty informace objevili historici při stejné práci, která je u nás často zpochybňována, ba démonizována coby umanutost. Může snad někdo teď tvrdit, že ta práce nemá smysl?
