Oba dopisy dokládají, jak potřebný byl Semínův příspěvek.
Ukazují na n e p o c h o p e n í úlohy katolického kněze.
Poslední věta dopisu p Doc PhDr Vladimíra Justla : „Přítomnost na H a l í k o v ě celebrování mše svaté mne naplňuje darem přítomného Boha“ jakož i onen passus dopisu pí Šiklové : „… Halík oddává (vypadá tam, promiňte, z a j í m a v ě j i než pan Semín …“ jsou pochvalou, z níž jistě nemá – a ani nemůže mít – radost ani sám pochválený. Vždyť k a ž d ý
vysvěcený kněz má přece t y t é ž p l n é m o c i (jeho osoba se účastní intencí a ne osobním kouzlem).
(Vzpomínám také plaidoyer jedné významné sochařky pro celebraci mše svaté čelem ke společenství : „Já s ním chci komunikovat“) !!!
Smutná je n e t o l e r a n t n í reakci obou pisatelů na zcela obecný článek – překvapující především u pí Šiklové, jíž jsem si dosud vážil.(Mimochodem, jsem přesvědčen, že pojem „růžencové babičky“ mínil p Semín s plným respektem - v durychovském smyslu.)
