Drsný konfrontační styl může ale v konečném důsledku uškodit tomu, komu má pomoci v obhajobě. Podobná taktika, jakou teď zvolilo Zemanovo okolí, totiž v nedávné minulosti nevyšla jinému politickému „válci“ se sociálnědemokratickými kořeny, slovenskému premiérovi Robertu Ficovi. Ten svými výpady proti kandidujícímu milionáři Andreji Kiskovi dokázal voliče natolik znechutit, že v březnu 2014 ve druhém kole slovenské prezidentské volby významně podpořili nepolitického kandidáta. Fico prohrál – a Kiska se stal prezidentem.
„Je to velmi zajímavý příběh, z mého pohledu byl nečekaný. Inspirující je pro mě však hlavně německý Joachim Gauck,“ řekl včera LN Drahoš.
Co má společného nynější česká situace na prezidentské šachovnici s rozložením, jež bylo k vidění před čtyřmi lety na Slovensku? Oba hlavní Zemanovi soupeři – Jiří Drahoš i Michal Horáček – jsou též občanskými uchazeči o Hrad, které nenominuje politická strana. Nikdy ani ve straně nebyli. Horáček dokonce tvrdí, že o žádnou podporu ze sněmovních lavic ani nestojí.
Z hlediska předchozího podnikání, peněz na účtě či všeobecné známosti mezi lidmi má k podobě „českého Kisky“ blíže Horáček. Označení však odmítá. „Pana prezidenta Kisky si velmi vážím. Ale cítím se být Michalem Horáčkem,“ odpověděl na dotaz LN. Drahoš je zase tím, proti komu se Zemanovo okolí začalo od počátku ostře stavět. To je faktor, který by ho prezidentovým odpůrcům mohl vylíčit jako „Antizemana“ a spojit je k masivnější podpoře profesora fyzikální chemie.
Zeman by mohl zopakovat i další Ficův přehmat, neboť stejně jako on se nechce přímo zapojit do volební kampaně. Spoléhá pouze na svou popularitu a známost. Slovenský premiér kvůli tomu ztratil pohodlnou pozici favorita.
