Stejně nepravděpodobné se zdá, že by prohru ČR ovlivnilo Klausovo vystoupení na konferenci o globálním oteplování. Spíš některé mocné země (Rusko, Čína) nesly nelibě to, že by v RB měla zasednout země, která je členem EU a NATO a v současné době provádí politiku loajální k USA.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
OSN v sobě od počátku své existence nese jakýsi rozpor: bylo založeno (za asistence J. V. Stalina) jako společenství světových demokracií vzešlé z kataklysmatu druhé světové války. Ve skutečnosti bylo vždycky jen hospodou, kde usedají farmáři s čuňaty ze jeden stůl, aby dohodli to, co je nezbytné, a čuňata jsou, jak už to na světě chodí, v přesile.
Z toho plyne, proč OSN v celosvětových krizích i v krizích, bolestně postihující středoevropský region, vždycky selhala, a řešení se muselo hledat na jiné platformě: platí to o kubánské krizi 1962, o šestidenní válce z r. 1967, o stavbě berlínské zdi, o maďarské revoluci i o ruské invazi do ČSSR v roce 1968. Tím nemá být řečeno, že je k ničemu, jen, že její možnosti jsou velmi omezené, hlavně ve srovnání s ambicemi z roku 1945.
V pěkném americkém filmu o generálu Pattonovi je popsána tato scéna: generála po skončení války pozvali ruští spojenci na jakousi parádní oslavu s tanci a zpěvem. Ruský generál mu nabídl přípitek na bratrství: na to Patton požádal ruského tlumočníka: řekněte panu generálovi, že je čubčí syn. Tlumočník po zdráhání s roztřesenými koleny urážku přeložil. Rus se nafoukl a odpověděl: řekněte panu generálovi, že je taky čubčí syn! Nato se Pattonova tvář rozjasnila: no to je ale něco úplně jiného, jako čubčí syn s čubčím synem si klidně můžeme připít! A oslava byla zachráněna.
OSN je dnes daleko spíš než společenstvím demokracií sešlostí, kde se tu a tam ti, co se navzájem považují za čubčí syny a z určité nemalé části taky čubčími syny jsou, mohou na něčem rozumném dohodnout. Pokud nás tam nechtějí Rusko a Čína (hádejte, kam patří), nemusí nás kvůli tomu bolet hlava. A politicky je náš neúspěch jakýmsi vyvážením pěkného úspěchu našich fotbalistů v Mnichově. Nic víc a nic méně. Jeho politická váha (v mínusu, ovšem) je srovnatelná.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
OSN v sobě od počátku své existence nese jakýsi rozpor: bylo založeno (za asistence J. V. Stalina) jako společenství světových demokracií vzešlé z kataklysmatu druhé světové války. Ve skutečnosti bylo vždycky jen hospodou, kde usedají farmáři s čuňaty ze jeden stůl, aby dohodli to, co je nezbytné, a čuňata jsou, jak už to na světě chodí, v přesile.
Z toho plyne, proč OSN v celosvětových krizích i v krizích, bolestně postihující středoevropský region, vždycky selhala, a řešení se muselo hledat na jiné platformě: platí to o kubánské krizi 1962, o šestidenní válce z r. 1967, o stavbě berlínské zdi, o maďarské revoluci i o ruské invazi do ČSSR v roce 1968. Tím nemá být řečeno, že je k ničemu, jen, že její možnosti jsou velmi omezené, hlavně ve srovnání s ambicemi z roku 1945.
V pěkném americkém filmu o generálu Pattonovi je popsána tato scéna: generála po skončení války pozvali ruští spojenci na jakousi parádní oslavu s tanci a zpěvem. Ruský generál mu nabídl přípitek na bratrství: na to Patton požádal ruského tlumočníka: řekněte panu generálovi, že je čubčí syn. Tlumočník po zdráhání s roztřesenými koleny urážku přeložil. Rus se nafoukl a odpověděl: řekněte panu generálovi, že je taky čubčí syn! Nato se Pattonova tvář rozjasnila: no to je ale něco úplně jiného, jako čubčí syn s čubčím synem si klidně můžeme připít! A oslava byla zachráněna.
OSN je dnes daleko spíš než společenstvím demokracií sešlostí, kde se tu a tam ti, co se navzájem považují za čubčí syny a z určité nemalé části taky čubčími syny jsou, mohou na něčem rozumném dohodnout. Pokud nás tam nechtějí Rusko a Čína (hádejte, kam patří), nemusí nás kvůli tomu bolet hlava. A politicky je náš neúspěch jakýmsi vyvážením pěkného úspěchu našich fotbalistů v Mnichově. Nic víc a nic méně. Jeho politická váha (v mínusu, ovšem) je srovnatelná.
