Rozhovor obsahuje, jak je u Klause zvykem, zaobalené, leč neomalené urážky protikandidáta. Nehodlá, stejně jako to neučinil po roce 1968, někam zmizet a „žít v idylickém světě krásné americké univerzity, přežívat v USA jako profesůrek“, chce jako kdysi „být doma s jasným vědomím, že život nebude růžový“. Když odhlédneme od toho, že Švejnar nebyl v době emigrace plnoletý, je nutno konstatovat, že Klaus hrubě uráží desetitisíce, ne-li statisíce emigrantů. Může si to dovolit, nesou to z velké části občané ČR a voliči. Ve skutečnosti emigrovat nebyl projev zbabělosti a zůstat nebyl projev hrdinství. To ale není to hlavní.
Pokud jde o komunisty, je třeba odlišovat komunismus a KSČM v prosinci 2007 (to jde ztuha, protože se to nějak nedaří samotné KSČM). Dále, KSČM zásadním způsobem přispívá v demokratické společnosti k tomu, zda zákony projdou nebo ne (podobně přispívala v posledních letech Výmarské republiky NSDAP a po roce 1945 gottwaldovská KSČ; navíc Klaus zapomněl zmínit, že KSČM zásadním způsobem přispívá i k volbě prezidenta). Prezident vytýká „současným bojovníkům proti komunismu“. že svou odvahu měli ukázat před dvaceti nebo třiceti lety“. Platí to i pro ty, kterým před dvaceti lety bylo deset? Navíc právo něco kritizovat a proti něčemu bojovat nevyplývá z toho, co člověk dělal před třiceti lety, ale z toho, zda si předmět jeho zájmu kritiku a odpor zaslouží nebo ne.
Pohled na duel obou pánů je zarmucující. Předvádějí jakýsi smrtí tanec ve snaze vlichotit se komunistickým volitelům a trumfují se v nehoráznostech. Proto je třeba zdůraznit: tahle země se nezhroutí, když nějakou dobu bude bez prezidenta, a neobyčejně jí prospěje, když nebude mít za prezidenta ani jednoho z těchto dvou (jedno slovo zabaveno). Proto si dovoluji apelovat na rozumnější z těch, kteří budou na počátku února prezidenta vybírat: pro Boha živého, nevolte ani jednoho!
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pokud jde o komunisty, je třeba odlišovat komunismus a KSČM v prosinci 2007 (to jde ztuha, protože se to nějak nedaří samotné KSČM). Dále, KSČM zásadním způsobem přispívá v demokratické společnosti k tomu, zda zákony projdou nebo ne (podobně přispívala v posledních letech Výmarské republiky NSDAP a po roce 1945 gottwaldovská KSČ; navíc Klaus zapomněl zmínit, že KSČM zásadním způsobem přispívá i k volbě prezidenta). Prezident vytýká „současným bojovníkům proti komunismu“. že svou odvahu měli ukázat před dvaceti nebo třiceti lety“. Platí to i pro ty, kterým před dvaceti lety bylo deset? Navíc právo něco kritizovat a proti něčemu bojovat nevyplývá z toho, co člověk dělal před třiceti lety, ale z toho, zda si předmět jeho zájmu kritiku a odpor zaslouží nebo ne.
Pohled na duel obou pánů je zarmucující. Předvádějí jakýsi smrtí tanec ve snaze vlichotit se komunistickým volitelům a trumfují se v nehoráznostech. Proto je třeba zdůraznit: tahle země se nezhroutí, když nějakou dobu bude bez prezidenta, a neobyčejně jí prospěje, když nebude mít za prezidenta ani jednoho z těchto dvou (jedno slovo zabaveno). Proto si dovoluji apelovat na rozumnější z těch, kteří budou na počátku února prezidenta vybírat: pro Boha živého, nevolte ani jednoho!
