Z jedné takové návštěvy příbuzných jsme jeli autem k domovu, když tu si vzpomněla moje přítelkyně Ljuba, že jsme nekoupili jmelí. Navrhl jsem, že se zastavíme v ohradě, kde jsme koupili minulý týden stromeček, že tam měli jmelí a tam že můžeme jmelí koupit, pokud ovšem bude ohrada v provozu, dnes 24. prosince.
Nebyla. Vjel jsem otevřenými vraty do pustého prostranství, takže jsem jen auto otočil, abych pokračoval v cestě, když tu náhle vyšel z domku u vchodu pán. Otevřel jsem okénko, abych se za vpád omluvil. A že jsem jen chtěl jmelí.
„Tak si ho pojďte vzít, kolik chcete,“ pravil ten pán. Vystoupili jsme a šli jsme za ním. Zavedl nás do zadního traktu areálu. Tam byla hromada jmelí, kolik by se vešlo na korbu tatrovky. A opodál leželo tisíc pět set neprodaných vánočních stromečků. Byly tam borovice i smrky, ponejvíce jedle.
I ležela tam vedle sebe jedle korejská (Abies koreana) a jedle Frazerova (Abies fraseri) ze sekce Balsamea, jakož i jedle bělokorá (Abies alba), kavkazská (Abies nordmanniana) a sicilská (Abies nebrodensis) dovezené z Chorvatska, byli tam zástupci jedlí španělských, Abies pinsapo a numidica, a snad bych tam nalezl i jedli líbeznou botanickým názvem (Abies amabilis), rozhodně pak ale jedlí líbezných tam byly stovky, pokud bychom je hodnotili esteticky.
Připomenu, že ještě nenastal Štědrý večer. Ještě byl čas na to, aby někdo, třeba já, libovolnou z těchto jedlí uchopil, dopravil domů, upevnil ve stojanu a ozdobil a k nohám jí složil dárky.
Ještě to nebyla makulatura, dosud to bylo plnohodnotné zboží, které se dalo získat doslova zdarma. Po svátcích část těch stromků dostanou ke zkrmení sloni v zoologické zahradě a větší část se zlikviduje buldozerem. Hned na začátku tohoto hřbitova stromků stála jedna jedle makedonská (Abies borisii-regis), přes dva metry vysoká, hustohustá, voňavá, zřejmě čerstvě uříznutá.
„Líbí se vám?“ ptal se ten pán. „Vezměte si ji. Ještě je čas. Do večera daleko.“ Návštěva hřbitova stromků patří k mým nejsilnějším zážitkům letošních Vánoc. Čímž se dostávám k aktualitě. Dnes je poslední den v roce, večer slavíme Silvestra.
Nuže, třeba je někde nějaká ohrada, kam bych přijel, a tam by byly vedle sebe k volnému odběru vyskládané neprodané láhve určené k likvidaci, láhve müller thurgau, sauvignonu i těch divných červených, jako je veltlínské červené a tramín červený, což jsou ve skutečnosti vína bílá, zatímco modrý portugal je červený, zrovna tak je červený cabernet sauvignon, a byla tam naházena na hromadě nechtěná vína šumivá, třebas Bohemia regia brut z našich a z dovezených uvedu namátkou Palffy classique brut nebo Henkel trocken.
Pro náročné by tam v koutě ležely opomenuté láhve šampaňského Taittinger a Veuve Cliquot, samozřejmě i Dom Pérignon a Krug, a pro ty, kterým na tom tolik nezáleží, ale chtějí pravou šampaň, by se nezapomnělo na Mumm. Bylo by tu i tvrdší pití, koňaky Courvoisier i Hennessy, Polignac i Martell, a když jsme u koňaků, přejděme na calvados, třeba...Dost. Ještě je čas. Sakra, nevíte, kde je ta ohrada, abych tam skáknul dřív, než přijede buldozer?
Nebyla. Vjel jsem otevřenými vraty do pustého prostranství, takže jsem jen auto otočil, abych pokračoval v cestě, když tu náhle vyšel z domku u vchodu pán. Otevřel jsem okénko, abych se za vpád omluvil. A že jsem jen chtěl jmelí.
„Tak si ho pojďte vzít, kolik chcete,“ pravil ten pán. Vystoupili jsme a šli jsme za ním. Zavedl nás do zadního traktu areálu. Tam byla hromada jmelí, kolik by se vešlo na korbu tatrovky. A opodál leželo tisíc pět set neprodaných vánočních stromečků. Byly tam borovice i smrky, ponejvíce jedle.
I ležela tam vedle sebe jedle korejská (Abies koreana) a jedle Frazerova (Abies fraseri) ze sekce Balsamea, jakož i jedle bělokorá (Abies alba), kavkazská (Abies nordmanniana) a sicilská (Abies nebrodensis) dovezené z Chorvatska, byli tam zástupci jedlí španělských, Abies pinsapo a numidica, a snad bych tam nalezl i jedli líbeznou botanickým názvem (Abies amabilis), rozhodně pak ale jedlí líbezných tam byly stovky, pokud bychom je hodnotili esteticky.
Připomenu, že ještě nenastal Štědrý večer. Ještě byl čas na to, aby někdo, třeba já, libovolnou z těchto jedlí uchopil, dopravil domů, upevnil ve stojanu a ozdobil a k nohám jí složil dárky.
Ještě to nebyla makulatura, dosud to bylo plnohodnotné zboží, které se dalo získat doslova zdarma. Po svátcích část těch stromků dostanou ke zkrmení sloni v zoologické zahradě a větší část se zlikviduje buldozerem. Hned na začátku tohoto hřbitova stromků stála jedna jedle makedonská (Abies borisii-regis), přes dva metry vysoká, hustohustá, voňavá, zřejmě čerstvě uříznutá.
„Líbí se vám?“ ptal se ten pán. „Vezměte si ji. Ještě je čas. Do večera daleko.“ Návštěva hřbitova stromků patří k mým nejsilnějším zážitkům letošních Vánoc. Čímž se dostávám k aktualitě. Dnes je poslední den v roce, večer slavíme Silvestra.
Nuže, třeba je někde nějaká ohrada, kam bych přijel, a tam by byly vedle sebe k volnému odběru vyskládané neprodané láhve určené k likvidaci, láhve müller thurgau, sauvignonu i těch divných červených, jako je veltlínské červené a tramín červený, což jsou ve skutečnosti vína bílá, zatímco modrý portugal je červený, zrovna tak je červený cabernet sauvignon, a byla tam naházena na hromadě nechtěná vína šumivá, třebas Bohemia regia brut z našich a z dovezených uvedu namátkou Palffy classique brut nebo Henkel trocken.
Pro náročné by tam v koutě ležely opomenuté láhve šampaňského Taittinger a Veuve Cliquot, samozřejmě i Dom Pérignon a Krug, a pro ty, kterým na tom tolik nezáleží, ale chtějí pravou šampaň, by se nezapomnělo na Mumm. Bylo by tu i tvrdší pití, koňaky Courvoisier i Hennessy, Polignac i Martell, a když jsme u koňaků, přejděme na calvados, třeba...Dost. Ještě je čas. Sakra, nevíte, kde je ta ohrada, abych tam skáknul dřív, než přijede buldozer?
