Knoxová před vynesením rozsudku žádala soud v Perugii, aby ji osvobodil. Prohlásila, že platí za zločin, který nespáchala. Podobně se vyjádřil také její tehdejší přítel Sollecito, který dostal za údajný podíl na vraždě skoro stejně vysoký trest.
Vynesení osvobozujícího rozsudku vyvolalo pohnutí u Knoxové a Sollecita a u jejich rodinných příslušníků, kteří za nimi přijeli. Před budovou soudu ale zněly také nadávky těch, kteří s obratem v případu nesouhlasí.
Mezi příznivci Amandy Knoxové propukly po vynesení osvobozujícího rozsudku velké emoce.
Italská prokuratura je vinila z perverzní, sexuálně motivované vraždy. Oběť byla před smrtí také znásilněna. Experti, kteří přezkoumávali vyšetřování, nicméně zpochybnili způsob, jakým policie získávala důkazy. Údajnou vražednou zbraň, kuchyňský nůž, na němž se podle prokuratury našlo DNA Knoxové a Sollecita, si v bytě vyzvedla až 46 dní po vraždě.
Podle BBC navíc byla vražda provedena jiným, menším nožem. Navíc nebyl nalezen motiv pro vraždu, i když žalobce tvrdí, že Knoxová je ďábelské stvoření posedlé sexem. To zpochybňuje ale i zpovědník Knoxové, který docházel za ní do vězení, kde strávila již čtyři roky.
Podle obhajoby je ale za vraždu ve skutečnosti odpovědný Rudy Guede z Pobřeží slonoviny, zadržený krátce po vraždě v Německu. Již dříve byl ve zvláštním procesu odsouzen k 16 letům vězení.
Jednadvacetiletá Kercherová byla nalezena 2. listopadu 2007 polonahá v krvi s podříznutým hrdlem a čtyřmi desítkami bodných ran v bytě, který sdílela s Knoxovou. Obě studovaly na univerzitě v Perugii, kde je hodně zahraničních studentů. Případ poutal velkou pozornost médií v Itálii i v zahraničí. Příbuzní a přátelé Knoxové a některá americká média tvrdí, že rozsudek byl justiční omyl.
Knoxová byla okamžitě propuštěna na svobodu.
"Neudělala jsem věci, o nichž tvrdí, že jsem udělala. Nezabíjela jsem, neznásilnila jsem a nekradla jsem. Ani jsem tam nebyla," řekla se Knoxová před vynesením rozsudku.
"Chci se vrátit domů. Chci se vrátit do svého života. Nechci být zbavena svého života pro něco, co jsem neudělala, protože jsem nevinná," dodala.
Podobně se hájil i Sollecito, který jako Knoxová tvrdí, že v době vraždy byli spolu v jeho bytě. "V životě jsem nikomu neublížil," prohlásil. Dodal, že každý den v rámci svého čtyřletého věznění prožíval jako "každodenní umírání".
Případ Američanky vyvolal velký zájem místních i zahraničních médií, především anglosaských. Zatímco britský bulvární tisk se přikláněl k její vině, americká média ji obhajovala a kritizovala italský justiční systém.
