Co vás na tématu seriálu podle knihy Kmeny zaujalo? Proč jste se rozhodl, že účast na seriálu přijmete?
Bylo to několik důvodů. Co do možností natáčení má cyklus vcelku velkorysé podmínky. Na 26 minutový díl je rozumný počet natáčecích dnů, je možnost ho realizovat na filmové kamery a stejně tak se počítá i s delším časem na postprodukci. Zkrátka to vypadá, že by mohla vzniknout kvalitní autorská věc bez zbytečných kompromisů... Stejně tak mě zajímá fungování obou komunit, které jsem si vybral.
A které to jsou?
Gotici a Rapeři – Hip Hop.
Jakým způsobem budete natáčení pojímat?
Všechny díly mají určitou dramaturgickou jednotu – co díl, to dvě postavy společenství. První je matador, jakýsi guru, někdo, kdo je zakladatelem onoho kmenu. Druhou postavou je nováček – cosi jako vlčí mládě. Člověk ve skupině relativně nový, avšak do značné míry již přijatý, díky svému potenciálu. Například v Rapu mám ze svých postav velkou radost. Guruem bude Orion, Vlčím mládětem dvacetiletý Refew. Jsou zajímavě rozdílní i plni paralel...
A v jaké fázi jsou přípravy, kdy se začne točit?
Jak jsem naznačil, v dané fázi hledáme postavy a komunikujeme s nimi. Samotné natáčení bude odvislé od oné domluvy...
Jste nebo byl jste vy sám někdy ve svém životě členem nějaké subkultury?
Nikdy přímo. Jsem spíše individualista. Za můj život bylo mnoho sympatií k mnoha subkulturám. Kmenová dogmata však vždy byla a budou v rozporu s mým naturelelm, takže jsem se nikdy nedokázal k žádnému naplno přihlásit. Ale mnoho z nich chápu jako inspiraci pro svůj život a fascinují mě...
Váš dokument Show vyhrál Cenu české filmové kritiky a byl nominován na Českého lva. Překvapil vás tenhle úspěch?
Překvapil. A samozřejmě i potěšil. Film vznikal dlouho, postupem času už jsme si ani nebyli ve štábu jisti, zda funguje či nikoli. Prověření divákem i následné vavříny jsou dobrou satisfakcí toho, že naše mnohaletá práce nebyla zbytečná...
Co vám tak velké pozitivní přijetí filmu přineslo do života, resp. do kariéry? Dostáváte více nabídek? Poznávají vás lidé na ulici třeba?
Umění není a nemá být soutěž. Nedělám nic pro medaili, ale spíše pro možnost dialogu nad věcmi, které mě trápí a zajímají. Společnost se však podle medailí často orientuje – vytvářejí jakýsi orientační filtr. Z tohoto pohledu platí trochu vše, co nastiňujete v otázce. Je tedy třeba tuto pozornost nepromarnit...
Jak na film reagují diváci? Překvapila vás třeba nějaká reakce nebo otázky při diskusích, když s filmem objíždíte festivaly, jako teď v rámci Jednoho svět?
Film vyvolá pouze takové otázky, které jako režisér nabídnete, tudíž už s nimi dopředu počítáte a debaty a témata na nich bývají podobné. Film má většinou velmi pozitvní přijetí ve smyslu toho, že diváky zajímá a provokuje k přemýšlení. Osobně mě často překvapuje, že dokáže budit až takové emoce. Celou dobu jsem měl totiž obavu, zda jeho vyznění nebude příliš očekávatelné či banální. Funguje i rovnítko – čím vzdělanější publikum, tím větší zděšení...
Jste známý také jako součást pražské i celonárodní slam-poetry scény. Jak jste se k tomu dostal, a co vás na slamu baví? Je to vlastně úplně jiná pozice, než v roli režiséra dokumentu za kamerou. Při slamu jdete s kůží na trh doslova a velmi osobně…
Spíše si všímám všech podobností s filmem. Obojí je o aktuální improvizaci a nutnosti reagovat na impulzy zvenčí. To je společné. Slam se mi stal shodou náhod a okolností, dnes je pro mě funkčním ventilem a prostředkem, jak rychle sdělit něco aktuálního a nebrat se u toho tak vážně. Zásadní rozdíl je v tom, že film děláte na věky. Slam jednou řeknete a už nikdy není. V tom je jisté kouzlo, svoboda a volnost. Ve filmu je to naopak zodpovědnost...
Na čem nyní pracujete, co chystáte?
Krom zmiňovaného připravuji už několikátým rokem časosběrný film o vývoji plzeňské přihlášky na Evropské hlavní město kultury 2015, který dokončím začátkem roku 2016, a píši scénář ke svému příštímu celovečernímu filmu , který bych rád roztočil na podzim...
