Na velkých festivalech typu Colours sice funguje jednota času, místa a publika, ale skrze různorodá vystoupení se v rychlém sledu cestuje po různých vesmírech: od očistného rituálu novozélandských opeřených žen pro Masarykovo náměstí až po davové přitakání méně očistným bavičům Nightwork.
Úplně poslední dva koncerty, finále nedělního večera, potvrdily, že Ostrava zná svůj rodokmen. Tady musejí být hlavní hvězdy tvrdé, a to zcela bez ironie. V kraji formovaném drsnými podmínkami zakončoval vloni festival Iggy Pop, letos to byly dvě kapely s přídechem kultu: Swans a Nick Cave se skupinou Grinderman.
Labutí útok se potkal s Ostravou
Newyorští Swans čili Labutě s sebou přivezli příběh patriarchální postavy svého frontmana, hudebníka, organizátora a literáta Michaela Giry. Gira ukončil "první život" své pověstně temné, až psychodramatické kapely v roce 1997. Obrátil se ke světlu, přidal na naději a ubral na ohlušujícím ataku: s novou skupinou Angels of Light pak vystoupil i u nás. Vloni se Girovo kyvadlo vrátilo zpět.
Šestičlenní Swans se dvěma bubeníky na ostravské Černé louce ukázali, že spíš než o sentimentální návrat jde o dost případný komentář k dnešku. Jak Gira zestárl, tvář mu zeštíhlela a dnes připomíná skladatele Johna Cage.
Zpívá, ale písně jsou hlavně "zarostlé" instrumentálními plochami, které znamenají (někdy emotivně prožitý, někdy však nevzrušený) útok na soundsystém i na vnímání posluchačů. S několika kytarami, klávesami, gongy, činely či kvičivým šalmajem se tu staví orgiastická hluková stěna. Na "popovém" festivalu nepatří velká scéna podobně přeludné podvratnosti často: moderátorské fráze jako "dobrou zábavu" či "pěkný zážitek" se s tímhle hrozivě vztyčeným monstrem zcela míjejí.
Nezapomeňte na letní festivaly Lidovky.cz pro vás připravily speciální nabídku letních festivalů. Podívejte se na přehlednou časovou osu se základními informacemi o akcích v Česku. |
Ale na Swans je mimořádné, že z "otce" Giry lze cítit širší plán. Že nespřádá hysterickou show, ale nechává prostor posluchači, aby sám rozhodl, s čím se chce prostřednictvím téhle konfrontace vypořádat. Swans vlastně nabídlo plně elektrickou verzi vymítání, která se v jádru moc nelišila od obřadů, s nimiž přijeli někteří autentičtí hráči na scéně world music.
A ještě jedna příhodná shoda. S kamikadzeovským odevzdáním rachotících Swans sice neopadala špína ze zašlých prázdných domů, které lze vidět po městě; ten rachot neubere na neklidu žebrákům a zlodějíčkům na nádraží a nepřidá na mládí předčasně sedřeným mužům z kraje zmírajícího těžkého průmyslu. Ale Girova hudba vypovídá něco o nelehkosti a nehezkosti, o tom, že mají na světě pevné místo a že jim nelze než čelit. Ta hudba se sem vzácně hodí.
IroNick Cave vyšel na procházku
Zatímco ze Swans stydla krev v žilách, na Nicku Caveovi se lidi smáli, což je pro závěrečný koncert vždycky výhra. Rodokmen syrového návratu k rock’n’rollovému randálu je tu společný. Ale Cave zůstává i s výbušným a noiserským doprovodem kapely Grinderman ironikem. Série makabrózních písní o mužské panice ze stárnutí předvádí ženy jako monstra, chlapy jako vláčené oběti svých vlkodlačích pudů a ze všeho nejradši Grinderman brousí kolem dobrých úmyslů, z nichž povstávají ty nejodpudivější scény.
Zvuk byl výborný: leptavé rozežírání rockového základu hluky, efekty a smyčkami jsme v Ostravě slyšeli jaksepatří. Cave v dobrém rozmaru ukazoval na měsíc nad areálem a co chvíli se vydával na procházku po hlavách a rukou publika: intimní kamarádění s prvními řadami bylo v zábavném rozporu s šíleneckým a arogantním křikem v textech, ale stihlo se to všechno.
Mimochodem když před čtyřmi roky vůbec poprvé primitivně brnkal na elektrickou kytaru, byl to svérázný happening. Teď, jak jsme viděli, si s nástrojem už solidně rozumí. Cave zůstává dekadentním lamačem srdcí a zvrhlým kazatelem. Komu angličtina dovolí, ten navíc slyší, že zůstává elitním textařem i v "pudovém" a "zvířecím" Grindermanu. To finále festivalu bylo nepochybně zábavné: ale temné ladění Swans i Grindermana napovědělo, že (možná zcela podvědomě) byl letošní program sestaven pro časy, kterým z hlavy ne a ne zmizet myšlenky na konec světa. Nebo, jak se módně říká, na nadcházející velkou změnu.
