"Zachraňte mě," ozvalo se nečekaně v pátek z trosek zřícené fabriky v bangladéšské metropoli. Záchranáři už ani nedoufali, že v sutinách osmipatrové budovy najdou někoho živého. Posledního přeživšího našli šest dní po tragédii, od té doby se jen strmě navyšoval počet obětí, až smutná bilance dosáhla čísla 1045.
Teprve v pátek, když se záchranáři chystali těžkými stroji rozrazit velký blok závalu, dostalo se jim na rutinní zvolání, zdali je tam někdo naživu, odpovědi. "Jsem naživu. Zachraňte mě, prosím," ozval se ženský hlas. Osmnáctiletá švadlena Rešmi Akhterová o pomoc volala celou dobu svého zajetí pod troskami, ale až do pátku bez odezvy.
"Myslela jsem si, že už nikdy neuvidím denní světlo," popsala své uvěznění mezi sutinami televizním kamerám po převozu do nemocnice. "Pořád jsem mlátila klacky a tyčemi, abych na sebe upozornila. Nikdo mě ale neslyšel. Bylo to hrozné," vzpomínala.
V betonové pasti zůstala uvězněná s mrtvolami
Když se osmipatrová budova 24. dubna zřítila, nacházela se Rešmi v druhém patře. Pro továrnu New Wave, jednu z pětice textilek, které v budově sídlily, pracovala teprve pár týdnů. Práci švadleny vzala poté, co ji opustil manžel. Oblečení šila mladá žena pro tisíce kilometrů vzdálené zákazníky britských oděvních řetězců Primark a Bonmarche.
V okamžiku, kdy se budova začala pod vlastní vahou bortit, povedlo se Rešmi seběhnout dolů po schodech. Zůstala ale uvězněná v sutinách v malé výduti mezi nosníkem a jedním sloupem. Spolu s ní v betonové pasti uvízli i tři další její spolupracovníci.
Sedmnáct dní v sutinách. Záchranáři vytahují švadlenu z trosek textilky.
Na rozdíl od ní ale takové štěstí neměli, všichni zemřeli při nekonečném čekání na pomoc, která stále nepřicházela. Poslední dny strávila mladá žena uvězněná spolu s jejich mrtvolami.
Záchranná operace trvala čtyřicet minut a Rešmi po svém vysvobození okamžitě poprosila záchranáře o jídlo. Přežila díky lahvím s vodou a jídlu rozházenému v sutinách z přilehlých obchodů a restaurací, které se v komplexu nacházely. Poslední dva dny ale jídlo dívce už došlo a o slovo se přihlásil hlad.
Matka zkolabovala, když se dozvěděla, že je dcera živá
Záběry, jak záchranáři na nosítkách vynášejí z trosek mladou ženu ve fialových šatech s růžovou šálou za hlasitého jásotu přihlížejících, obletěly svět. Málokdo doufal, že téměř po třech týdnech ještě najdou někoho živého. Dokonce i Rešmina rodina už uvěřila v nejhorší. Po dnech neúspěšného pátrání v okolních nemocnicích a márnicích její rodiče a sourozenci mysleli, že zahynula pod tunami sutin.
Rešmi po vytažení z trosek bangladéšské textilky.
Když u nich v pátek zazvonil telefon, že Rešmi našli živou, její matku Jobaidu zpráva natolik šokovala, že musela být převezena do nemocnice.
Mezitím na nemocničím lůžku její dcera přijímala důležitý hovor. Volal jí osobně bangladéšský premiér Sheikh Hasina, aby zjistil, jak se jí daří. "Je to neuvěřitelný výkon," citoval předsedu vlády britský zpravodajský server . "Máme ji zpět ve chvíli, kdy jsme ztratili veškerou naději, že ji najdeme živou," komentovala radostnou novinu pro tamní televizní stanici sestra švadleny Asma.
