25. října 2016 19:28 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Nikdy se nevzdávejte, vzkázal Brady při shromáždění připomínající si oběti holocaustu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 89Diskuse
Shromáždění bylo vzpomínkou na oběti holocaustu. Zúčastnili se ho pamětníci... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Shromáždění bylo vzpomínkou na oběti holocaustu. Zúčastnili se ho pamětníci... | foto:  Dan Materna, MAFRA
PRAHA Jiří Brady od neděle absolvoval několik rozhovorů pro média. Všude se ho ptali stále na to samé, co si myslí o vyznamenání, které měl dostat. V úterý odpoledne ale slyšel jiné otázky. Ptali se ho mladí lidé z projektu Terezínská štafeta, kteří s ním šest let spolupracují. V Praze pro něj zorganizovali koncert „Jirko, děkujeme, nemlčíme“ kde zazpívali písně jeho kamarádů z Terezína.

„Zkoušeli jste mikrofon?“ „Rozdal jsi zpěvníky?“ ptá se Daniel Pražák jeden z organizátorů akce studentů na pražském Strossmayerově náměstí. Okolo 16 hodiny se postupně schází před kostelem svatého Antonína třicet mladých lidí z projektu Terezínská štafeta, který vznikl před šesti lety a je do ní zapojeno patnáct škol z celé republiky.

Rozhodli se, že zdokumentují osudy svých vrstevníků, kteří žili za války v terezínském ghettu, kde byl dva roky Jiří Brady. „V Terezíně jsme s ním natočili několik hodin vyprávění. Ukazoval nám dům, kde bydleli s ostatními kluky stejného věku. Vydávali časopis Vedem, který se nám díky Jirkovi podařilo digitalizovat, řekl nám spoustu důležitých informací o každodenním životě v ghettu.“ vysvětluje František Tichý, zakladatel projektu.

Studenti se pomalu houfují u mikrofonu na schodech kostela svatého Antonína. Jako první zní „Ach synku, synku“ po pár slovech se přidává publikum. Jiří Brady s manželkou Terezou a kamarádem z terezínských let, Tomanem Brodem si prozpěvují s nimi.

Stojí tu zhruba dvě stě diváků, kteří je přišli podpořit. „Připravili jsme tuhle akci, protože nám vždycky pan Brady opakoval, že nejhorší je mlčící většina. Nedávno o tom mluvil americký psycholog Philip Zimbardo, že nejhorší je nic nedělat, mlčet. Dnes si tady připomínáme nejen příběh Jiřího Bradyho, ale taky jeho kamarádů z Terezína, Petra Ginze, Hanuše Hachenburga a další,“ říká Tichý a se studenty zpívá zhudebněné básně chlapců, kteří na rozdíl od Bradyho neměli tolik štěstí.

V terezínském Domově č. 1 bydlelo za války sto chlapců, přežilo jen patnáct. Brady je jedním z nich. Z Terezína se na chvíli přeneseme do předválečné doby. Zazní klasika od Voskovce a Wericha, po pár tonech už zpívají skoro všichni první sloku „Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat. Podívejme se na ně, musíte naříkat. Obr do pidimužíka mydlí, domnívaje se, že vyhraje. Klidně seďme na židli, čtěme Bibli, tam to všechno je.“

Slovo si bere František Tichý, který říká: „Tuhle akci jsme zorganizovali, protože chceme poděkovat Jirkovi za všechno, co pro nás udělal. Vyprávěl nám, že tehdejší děti nebyly jiné než ty současné, taky zlobily, taky měly své sny. Hlavní, co je drželo pohromadě bylo kamarádství a soudružnost. Věděli, jakou sílu má pravda a tyhle hodnoty chceme připomenout obzvlášť v těchto dnech“.

O Terezínské štafetě a zážitcích s Jiřím Bradym vypráví osmnáctiletý student Pavel Šimon „Zapojil jsem se před pěti lety. Tehdy jsem o válce ani o Terezíně nevěděl skoro nic. František Tichý napsal scénáře podle života terezínských kluků a vysvětloval nám, v jakých podmínkách žili,“ pokračoval. „Hrozně mě to chytlo, jak se i v té těžké době dokázali bavit. Třeba Hanuš Hachenburg napsal divadelní hru, kde si dělá legraci z esesáků nebo z Hitlera,“ dokončil.

Jeho mladší spolužák, Matyáš Bureš, z pražského gymnázia Přírodní škola dodává: „Já jsem s kamarády pátral po osudech Pavla Liona, který v Terezíně napsal spoustu zajímavých textů. Teď o něm hrajeme divadelní představení, peníze z dobrovolného vstupného jsme dali na pamětní desku. Odhalíme ji začátkem listopadu na domě, kde Pavel bydlel před deportací.“

Studenti na shromáždění zpívali zhudebněné básně terezínských chlapců, kteří na rozdíl od Bradyho neměli tolik štěstí.
Shromáždění bylo vzpomínkou na oběti holocaustu. Zúčastnili se ho pamětníci Jiří Brady a Toman Brod.

Zazní ještě dvě písničky a na řadě je hlavní host dnešního koncertu. Jiří Brady říká: „Měli jsme v Terezíně takovou soutěž, kdo bude mít víc dobrých skutků, dostane nejvíc bodů. Já jsem vyhrál, tak jsem se těšil, že o mně bude článek v našem časopise Vedem. Jenže tam byl text o jiném klukovi, který se tři dny staral o svého nemocného kamaráda. Až později mi došlo, že vlastně vůbec nejde o body, ale o to, že něco děláte pro ostatní a tím jsem se řídil celý život.“

Publikum nadšeně tleská, ale vzápětí si vyslechne od Bradyho nemilosrdnou kritiku: „Jedna věc, která mi na vás vadí, že nechodíte pořádně k volbám. V Kanadě to je dobrovolná povinnost. Tady se přeci nejedná o mě, ale o demokracii.“

Brady slyší druhý potlesk a ještě odpovídá na poslední otázku, kterou mu student pokládá: „Co bych vzkázal mladé generaci? Never give up. Nikdy to nevzdávejte.“

  • 89Diskuse
Judita Matyášová

Autor

Judita Matyášovájudita.matyasova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.