Tak,pane Hutko, to jste tomu dal !!!
Mám ráda Vaše písničky, ale tou rýmovánkou o Nohavicovi jste nastavil zrcadlo sám sobě. Mrzí mě to. Nejvíc proto, že je hloupá a plná závisti.
Kdyby aspoň byla vtipná! Ach jo! Myslíte si, že máte lidem cosi důležitého připomínat, jako správný písničkář. Ale my – posluchači –nejsme tak úplně blbí, nezapomněli jsme.
Nezapomněli! Jen se nechceme babrat špínou. Umíme být velkorysejší, než jste ochotný připustit.
Ostatně kvalita se prověří věkem. Nohavicovy písně jsou krásné. Mají v sobě poezii, humor ( pravda - někdy hořký) a hlavně lásku. To posluchači vycítí: že nás,lidi, ačkoli nejsme dokonalí, má autor rád – ženy, hráče, podvodníky i čuníky... . Měla bych k tomuto tématu mnoho co říci, ale Vás by to asi nezajímalo, myslím, že jste příliš zahořkl. A chápu, že pro to máte spoustu důvodů. Bylo mi to nesmírně líto, že i Nohavica se ukázal jako spolupracovník, navíc jsem se v roce 1989 v Mnichově s Karlem Krylem setkala – a jemně řečeno - byl dost melancholický. Nikdo nejsme bez chyby. A je důležité se vyrovnat sám se sebou, se svým svědomím ( třeba i neveřejně!) a jít dál, tvořit, najít sílu zase se postavit před publikum, rozdat se.....
vždyť tam - „v jedné hospodě se
sejdem“ - a tam se teprv uvidí, kdo jaký je.
Mám ráda Vaše písničky, ale tou rýmovánkou o Nohavicovi jste nastavil zrcadlo sám sobě. Mrzí mě to. Nejvíc proto, že je hloupá a plná závisti.
Kdyby aspoň byla vtipná! Ach jo! Myslíte si, že máte lidem cosi důležitého připomínat, jako správný písničkář. Ale my – posluchači –nejsme tak úplně blbí, nezapomněli jsme.
Nezapomněli! Jen se nechceme babrat špínou. Umíme být velkorysejší, než jste ochotný připustit.
Ostatně kvalita se prověří věkem. Nohavicovy písně jsou krásné. Mají v sobě poezii, humor ( pravda - někdy hořký) a hlavně lásku. To posluchači vycítí: že nás,lidi, ačkoli nejsme dokonalí, má autor rád – ženy, hráče, podvodníky i čuníky... . Měla bych k tomuto tématu mnoho co říci, ale Vás by to asi nezajímalo, myslím, že jste příliš zahořkl. A chápu, že pro to máte spoustu důvodů. Bylo mi to nesmírně líto, že i Nohavica se ukázal jako spolupracovník, navíc jsem se v roce 1989 v Mnichově s Karlem Krylem setkala – a jemně řečeno - byl dost melancholický. Nikdo nejsme bez chyby. A je důležité se vyrovnat sám se sebou, se svým svědomím ( třeba i neveřejně!) a jít dál, tvořit, najít sílu zase se postavit před publikum, rozdat se.....
vždyť tam - „v jedné hospodě se
sejdem“ - a tam se teprv uvidí, kdo jaký je.
