Je velmi dobré, že pamětníci připomínají mladším ročníkům, co vše znamenala normalizace: jak se např. promítla do práce spisovatelů, redaktorů, nakladatelství. Nelze než se vším souhlasit. Jen z vlastní zkušenosti kantora na gymnáziu bych chtěla doplnit a připomenout, že likvidace knih neprobíhala jen v nakladatelstvích, knihovnách, tiskárnách. Jestliže autor píše, že finanční ztráta ze zlikvidovaných knih byla 12 178 900 Kčs, pak ztráta ze zlikvidovaných učebnic musí být zřejmě nevyčíslitelná: v průběhu roku 1967 a 1968 vyšly na tehdejší dobu vynikající učebnice české literatury - Balajkovy Dějiny české literatury a Svět literatury Felixe Vodičky - které samozřejmě stihl stejný osud. Stovky a tisíce těchto učebnic mělo jít do stoupy, ale jak jen to šlo, rozdávala jsem je studentům, aby aspoň něco bylo zachráněno. A je pravda, že normalizační katani šli hlavně po autorech, asi je ani obsah tolik nezajímal - i učebnici chemie jsme museli likvidovat, neboť autor emigroval.
Koniáš by se divil. Musíme jen věřit, že se nikdy nic podobného nebude opakovat.
Koniáš by se divil. Musíme jen věřit, že se nikdy nic podobného nebude opakovat.
