Šokující teorie vychází z dokumentů komunistické Státní bezpečnosti, které byly doposud historiky považovány za nehodnověrné. Jan Bydžovský se k podílu na vraždě Jana Masaryka doznal v lednu 1950 poté, co byl pět měsíců vězněn. Doposud se předpokládalo, že toto „doznání“ má stejně malou hodnotu jako „doznání“ dalších obětí politických procesů 50. let. Jandečková ale dokládá, že přestože byl na Bydžovského vykonáván psychický a fyzický nátlak, k vraždě Jana Masaryka se doznal spontánně. Doznání navíc podle dochovaných dokumentů vyšetřovatele překvapilo a stalo se předmětem rok a půl trvajícího státněbezpečnostního prošetřování, v jehož rámci bylo navrženo vyšetřování smrti Jana Masaryka znovu otevřít. K tomu však nakonec nedošlo a režim setrval na tvrzení, že šlo o sebevraždu.
POHNUTÉ OSUDY: Jana Masaryka vysvobodila až smrt. Šlo o sebevraždu nebo vraždu? |
Vyšetřování Jana Bydžovského i následné prošetřování jeho výpovědí provázela podle Jandečkové řada podivných okolností. Ve své výpovědi o provedení vraždy Bydžovský uvedl některé detaily týkající se Masarykova služebního bytu v době jeho smrti, které by nemohl znát, pokud by na místě skutečně nebyl.
Bydžovský se podle vlastních slov upsal v roce 1942 ke spolupráci s britskou tajnou službou. Po komunistickém převratu si jej prý zavolal generální sekretář ministerstva Arnošt Heidrich, také agent britské tajné služby, a oznámil mu, že Masaryk má být na její přání odstraněn, protože odmítá odjet do Londýna. Samu vraždu prý Bydžovský spáchal s plukovníkem Františkem Fryčem. Tento bývalý zpravodajec, člen legendárního týmu Františka Moravce, který odletěl těsně před německou okupací do Londýna, byl v té době také ve vazbě StB, s výpovědí Jana Bydžovského však nebyl kupodivu nikdy konfrontován.
