"Pokud se neobjeví nějaké další archivní materiály a pokud pan Kundera nepromluví o tom, co se tenkrát událo, nepředpokládám, že by došlo k nějakým zásadním obratům," řekl.
Zároveň uvedl, že je naprosto přesvědčen o tom, že Milan Kundera obdržel fax, který mu s žádostí o reakci na zjištěná fakta zaslal 11. září; Kundera to popřel. Hradilek říká, že má výpis z faxu, na němž je jako příjemce uvedeno Kunderovo jméno.
Hradilek v archivech našel policejní zápis o tom, že Kundera na jaře roku 1950 ohlásil na policii pražský pobyt bývalého západního agenta Miroslava Dvořáčka. Ten údajně uprchl v roce 1949 do tehdejšího západního Německa. Do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec. Na základě udání na policii byl zatčen a strávil 14 let ve vězení.
Hradilek Kunderovi nenapsal, že našel takový dokument - žádal ho o objasnění událostí, které vedly k zatčení mladého muže a které se staly ve zmíněném roce na jedné z pražských kolejí, kde byl Kundera tehdy předákem.
"Vždycky, když kontaktuji pamětníky a bavím se s nimi o tématu, které mě zajímá, nikdy nevykládám karty na stůl, nikdy jim neřeknu přesně, o co mi jde z toho důvodu, aby jejich výpověď byla autentická," řekl Hradilek. Proto prý ani Kunderovi nechtěl hned říct, o co se mu jedná.
"Kdybych mu řekl přesně, co vím, myslím, že bychom se už o tom bavit nemuseli," říká Hradilek. Stejně tak se obává, že když vyvstanou nová svědectví, budou již ovlivněna jednak jeho interpretací v článku i tím, že případ je silně medializován. Za všechna další svědectví je ale prý vděčný a chce se jimi po návratu do ČR zabývat. Do poloviny prosince bude ještě v USA.
Literární historik Zdeněk Pešat například řekl, že Dvořáčka na policii oznámil Miroslav Dlask, tehdejší přítel Ivy Militké, u níž chtěl Dvořáček na koleji přespat a u níž jej také policie po udání zatkla. "Tohle svědectví je v rozporu s dalším svědectvím, které bylo potom podpořeno archivními materiály," říká Hradilek, přesto by i s Pešatem chtěl mluvit.
"Je mi líto, že je pan Kundera rozčarován, nicméně měl možnost se k tomu vyjádřit, jsem přesvědčen, že moji zprávu dostal," uvedl badatel. "Velice rád bych s panem Kunderou promluvil, pokud by byl ochoten," dodal. Poté, co neobdržel odpověď na svůj fax, předpokládal, že se k jeho zjištění Kundera nechce vyjádřit. "Kontaktoval jsem ho standardním způsobem, kterým ho kontaktují lidé, kteří s ním komunikují. To, že se neozval, je škoda, mrzí mě to, mohl nám popsat, co se tenkrát stalo, koneckonců to může udělat i dnes," řekl.
Případ agenta Miroslava Dvořáčka se prezentuje jako výsledek bádání Ústavu pro studium totalitních režimů. Hradilek na něm ale začal pracovat zcela soukromě - jako na případu své příbuzné Ivy Militké. Ta žila celý život s tím, že Dvořáček se domnívá, že jej udala ona, neboť u ní na pokoji ho policie zatkla. Hradilek ale vylučuje jakýkoli střet zájmů a za výsledek jeho práce se staví i ústav.
Hradilek plánuje, že výsledky svého bádání zveřejní i v odborném tisku. To, že jej nejprve publikoval v Respektu, vysvětluje tak, že stále více lidí vědělo, na čem pracuje, a že cítil velký tlak na to, aby něco publikoval. Článek vyšel s titulkem "Udání Milana Kundery". "Titulek je velice tvrdý, ale stejně tvrdé bylo období a události, kterých se ten článek týká," řekl.
Zároveň uvedl, že je naprosto přesvědčen o tom, že Milan Kundera obdržel fax, který mu s žádostí o reakci na zjištěná fakta zaslal 11. září; Kundera to popřel. Hradilek říká, že má výpis z faxu, na němž je jako příjemce uvedeno Kunderovo jméno.
Hradilek v archivech našel policejní zápis o tom, že Kundera na jaře roku 1950 ohlásil na policii pražský pobyt bývalého západního agenta Miroslava Dvořáčka. Ten údajně uprchl v roce 1949 do tehdejšího západního Německa. Do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec. Na základě udání na policii byl zatčen a strávil 14 let ve vězení.
Hradilek Kunderovi nenapsal, že našel takový dokument - žádal ho o objasnění událostí, které vedly k zatčení mladého muže a které se staly ve zmíněném roce na jedné z pražských kolejí, kde byl Kundera tehdy předákem.
"Vždycky, když kontaktuji pamětníky a bavím se s nimi o tématu, které mě zajímá, nikdy nevykládám karty na stůl, nikdy jim neřeknu přesně, o co mi jde z toho důvodu, aby jejich výpověď byla autentická," řekl Hradilek. Proto prý ani Kunderovi nechtěl hned říct, o co se mu jedná.
"Kdybych mu řekl přesně, co vím, myslím, že bychom se už o tom bavit nemuseli," říká Hradilek. Stejně tak se obává, že když vyvstanou nová svědectví, budou již ovlivněna jednak jeho interpretací v článku i tím, že případ je silně medializován. Za všechna další svědectví je ale prý vděčný a chce se jimi po návratu do ČR zabývat. Do poloviny prosince bude ještě v USA.
Literární historik Zdeněk Pešat například řekl, že Dvořáčka na policii oznámil Miroslav Dlask, tehdejší přítel Ivy Militké, u níž chtěl Dvořáček na koleji přespat a u níž jej také policie po udání zatkla. "Tohle svědectví je v rozporu s dalším svědectvím, které bylo potom podpořeno archivními materiály," říká Hradilek, přesto by i s Pešatem chtěl mluvit.
"Je mi líto, že je pan Kundera rozčarován, nicméně měl možnost se k tomu vyjádřit, jsem přesvědčen, že moji zprávu dostal," uvedl badatel. "Velice rád bych s panem Kunderou promluvil, pokud by byl ochoten," dodal. Poté, co neobdržel odpověď na svůj fax, předpokládal, že se k jeho zjištění Kundera nechce vyjádřit. "Kontaktoval jsem ho standardním způsobem, kterým ho kontaktují lidé, kteří s ním komunikují. To, že se neozval, je škoda, mrzí mě to, mohl nám popsat, co se tenkrát stalo, koneckonců to může udělat i dnes," řekl.
Případ agenta Miroslava Dvořáčka se prezentuje jako výsledek bádání Ústavu pro studium totalitních režimů. Hradilek na něm ale začal pracovat zcela soukromě - jako na případu své příbuzné Ivy Militké. Ta žila celý život s tím, že Dvořáček se domnívá, že jej udala ona, neboť u ní na pokoji ho policie zatkla. Hradilek ale vylučuje jakýkoli střet zájmů a za výsledek jeho práce se staví i ústav.
Hradilek plánuje, že výsledky svého bádání zveřejní i v odborném tisku. To, že jej nejprve publikoval v Respektu, vysvětluje tak, že stále více lidí vědělo, na čem pracuje, a že cítil velký tlak na to, aby něco publikoval. Článek vyšel s titulkem "Udání Milana Kundery". "Titulek je velice tvrdý, ale stejně tvrdé bylo období a události, kterých se ten článek týká," řekl.
