Josef Tomáš odmítl o své minulosti s LN mluvit. Zaslal pouze krátké prohlášení, v němž píše, že všechny texty publikované v Týdeníku Politika „se opíraly o dostupná fakta, světově publikovaná“.
„Nikdy se v Týdeníku Politika neobjevily články, které by souhlasily s rasovou diskriminací židovského národa, kterou odmítám i já,“ hájí se Tomáš.
Vedení KSČM nevidí v osobě Josefa Tomáše žádný problém a jeho texty z Týdeníku Politika nezná. „Pokud je mi známo, tak dostal podmínku a v ní se osvědčil, takže je třeba na něj hledět jako na netrestaného,“ říká předseda KSČM Vojtěch Filip. V diskusi, která se ve straně o Tomášově jmenování mluvčím vedla, byl podle Filipa mnohem větší problém to, že točil pro Českou televizi reportáž o Babicích.
„Když byl přijímaný, tak jsme rozebírali jeho tehdejší činnost, v níž byl ke KSČM kritický, ale on nás přesvědčil, že to byla jeho chyba a že názorově je již jinde,“ říká místopředseda strany Jiří Dolejš.
Tomáš už od roku 2002 spolupracuje s KSČM na předvolebních kampaních a letos pracoval i pro senátorku Martou Bayerovou. „Poznala jsem ho jako rodiče jednoho mého studenta, když jsem učila na gymnáziu,“ říká Bayerová o dodává: „O tom, že by byl extrémně pravicový, nic nevím, jeho články v Týdeníku Politika jsem nečetla, je to strašně dávno“.
Dva roky starý článek politologa Petra Zenknera charakterizuje vývoj Týdeníku Politika takto: „Redakce prošla postupným vývojem, když od tvrdé kritiky režimu z antikomunistických pozic začala věnovat stále více pozornosti údajnému vlivu Izraele a sionistů na českou politiku, ekonomickou reformu prezentovala jako výprodej českého majetku do rukou židů. (...) list obhajoval pravost Protokolů siónských mudrců, objevovaly se apologie na fašismus a nacismus, otevřeně se popíral holokaust.“
V roce 1992 Josef Tomáš ve svém týdeníku např. publikoval článek o vlivu Židů v Československu.
„Pokud je nám známo, téměř všichni poradci V. Havla jsou Židé. (...) Z původních 216 signatářů Charty 77 bylo 78 Židů. (...) Vycházejíce z výše uvedeného, považovali bychom za oboustranně prospěšné otevřít inteligentní dialog se Židy o mocenských pozicích jejich souvěrců. (...) Přece nelze připustit, aby 70-80% rozhodujících míst ve státní a hospodářské správě zastávali Židé!“
Josef Tomáš má za sebou spletitou kariéru. Podle týdeníku Respekt nedokončil studium žurnalistiky, působil v rozhlase a okresních novinách ve Znojmě a jako osvětový pracovník. V roce 1984 byl přijat za kandidáta KSČ, později se angažoval v Bartončíkově křídle lidové strany. V roce 1990 odešel z redakce lidoveckého časopisu Mladá demokracie a na cyklostylu začal vydávat Týdeník Politika. Toto periodikum bylo do svého zastavení na konci roku 1992 zřejmě nejmasovějším českým extremistickým věstníkem. Byl prodáván v běžné novinové distribuci a uváděl náklad několik desítek tisíc výtisků. Velký prostor měl v Týdeníku Politika Miroslav Dolejší, autor známé „analýzy“, která líčí 17. listopad jako spiknutí CIA, KGB a Mossadu, zednářů a Židů. V časopise také vyšel rozhovor s francouzským extremistou Jean-Marie Le Penem a několik článků pozitivně hodnotících jeho politiku. V předposledním čísle v roce 1992 byl pak uveřejněn skandální „Částečný seznam Židů a židovských míšenců v současné kultuře ČR“. V Týdeníku Politika publikovali kromě extremistů články např. také ekonom Milan Zelený nebo historik Jan Tesař.
Podle politologa Zdeňka Zbořila jsou přestupy mezi extrémní levicí a extrémní pravicí v logice věci. „Vzpomeňte na novináře Emanuela Vajtauera,“ říká Zbořil. „Ve dvacátých letech komunista, mluvil s Leninem, s Trockým, v roce 1929 ho z KSČ vyhodili, přešel k národním socialistům a za protektorátu byl šéfredaktorem kolaborantské Přítomnosti a pravou rukou Emanuela Moravce.“
Zbořil také zpochybňuje, že se mohl Josef Tomáš za patnáct let nějak podstatně změnit. „Základní modely chování zůstávají v politice nezměněny.“ Zbořil pochybuje, že by KSČM mohla angažovat Tomáše s cílem přitáhnout voliče extrémní pravice. „Spíše nevědí, co vlastně dříve dělal.“
„Nikdy se v Týdeníku Politika neobjevily články, které by souhlasily s rasovou diskriminací židovského národa, kterou odmítám i já,“ hájí se Tomáš.
Vedení KSČM nevidí v osobě Josefa Tomáše žádný problém a jeho texty z Týdeníku Politika nezná. „Pokud je mi známo, tak dostal podmínku a v ní se osvědčil, takže je třeba na něj hledět jako na netrestaného,“ říká předseda KSČM Vojtěch Filip. V diskusi, která se ve straně o Tomášově jmenování mluvčím vedla, byl podle Filipa mnohem větší problém to, že točil pro Českou televizi reportáž o Babicích.
„Když byl přijímaný, tak jsme rozebírali jeho tehdejší činnost, v níž byl ke KSČM kritický, ale on nás přesvědčil, že to byla jeho chyba a že názorově je již jinde,“ říká místopředseda strany Jiří Dolejš.
Tomáš už od roku 2002 spolupracuje s KSČM na předvolebních kampaních a letos pracoval i pro senátorku Martou Bayerovou. „Poznala jsem ho jako rodiče jednoho mého studenta, když jsem učila na gymnáziu,“ říká Bayerová o dodává: „O tom, že by byl extrémně pravicový, nic nevím, jeho články v Týdeníku Politika jsem nečetla, je to strašně dávno“.
Dva roky starý článek politologa Petra Zenknera charakterizuje vývoj Týdeníku Politika takto: „Redakce prošla postupným vývojem, když od tvrdé kritiky režimu z antikomunistických pozic začala věnovat stále více pozornosti údajnému vlivu Izraele a sionistů na českou politiku, ekonomickou reformu prezentovala jako výprodej českého majetku do rukou židů. (...) list obhajoval pravost Protokolů siónských mudrců, objevovaly se apologie na fašismus a nacismus, otevřeně se popíral holokaust.“
V roce 1992 Josef Tomáš ve svém týdeníku např. publikoval článek o vlivu Židů v Československu.
„Pokud je nám známo, téměř všichni poradci V. Havla jsou Židé. (...) Z původních 216 signatářů Charty 77 bylo 78 Židů. (...) Vycházejíce z výše uvedeného, považovali bychom za oboustranně prospěšné otevřít inteligentní dialog se Židy o mocenských pozicích jejich souvěrců. (...) Přece nelze připustit, aby 70-80% rozhodujících míst ve státní a hospodářské správě zastávali Židé!“
Josef Tomáš má za sebou spletitou kariéru. Podle týdeníku Respekt nedokončil studium žurnalistiky, působil v rozhlase a okresních novinách ve Znojmě a jako osvětový pracovník. V roce 1984 byl přijat za kandidáta KSČ, později se angažoval v Bartončíkově křídle lidové strany. V roce 1990 odešel z redakce lidoveckého časopisu Mladá demokracie a na cyklostylu začal vydávat Týdeník Politika. Toto periodikum bylo do svého zastavení na konci roku 1992 zřejmě nejmasovějším českým extremistickým věstníkem. Byl prodáván v běžné novinové distribuci a uváděl náklad několik desítek tisíc výtisků. Velký prostor měl v Týdeníku Politika Miroslav Dolejší, autor známé „analýzy“, která líčí 17. listopad jako spiknutí CIA, KGB a Mossadu, zednářů a Židů. V časopise také vyšel rozhovor s francouzským extremistou Jean-Marie Le Penem a několik článků pozitivně hodnotících jeho politiku. V předposledním čísle v roce 1992 byl pak uveřejněn skandální „Částečný seznam Židů a židovských míšenců v současné kultuře ČR“. V Týdeníku Politika publikovali kromě extremistů články např. také ekonom Milan Zelený nebo historik Jan Tesař.
Podle politologa Zdeňka Zbořila jsou přestupy mezi extrémní levicí a extrémní pravicí v logice věci. „Vzpomeňte na novináře Emanuela Vajtauera,“ říká Zbořil. „Ve dvacátých letech komunista, mluvil s Leninem, s Trockým, v roce 1929 ho z KSČ vyhodili, přešel k národním socialistům a za protektorátu byl šéfredaktorem kolaborantské Přítomnosti a pravou rukou Emanuela Moravce.“
Zbořil také zpochybňuje, že se mohl Josef Tomáš za patnáct let nějak podstatně změnit. „Základní modely chování zůstávají v politice nezměněny.“ Zbořil pochybuje, že by KSČM mohla angažovat Tomáše s cílem přitáhnout voliče extrémní pravice. „Spíše nevědí, co vlastně dříve dělal.“
