Překvapily vás něčím závěry nové zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC)?
Zpráva žádná zásadní překvapení nepřinesla, ani nemohla. Jejím účelem není přinést nové vědecké poznatky. Jedná se o zhodnocení poznatků, které jsou už k dispozici – je to souhrn výsledků 9000 recenzovaných článků, které byly zveřejněny v posledních šesti letech. Tyto výsledky jsou už několik let známy a jsou volně k dispozici, aby s nimi vědecká komunita mohla pracovat. Takže nikoho, kdo v tomto oboru pracuje a průběžně sleduje odbornou literaturu, nová zpráva IPCC nepřekvapí.
Čím se nová zpráva liší od té, kterou IPCC vydal před šesti lety?
Nová zpráva podává obšírnější přehled dosavadních znalostí, trochu modifikuje procenta pravděpodobnosti některých jevů a procesů a zpřesňuje rozpětí některých změn. Je tedy východiskem pro přesnější poznání situace.
Klima se mění odjakživa – odkud vědci berou 95procentní jistotu, že se na oteplování více než z poloviny podílí člověk?
Klima se pochopitelně měnilo odjakživa s vývojem Země od velmi teplých až po velmi studená období. My jsme samozřejmě omezeni pozorováním, které máme k dispozici. A jak z pozorování, tak z experimentů je vidět, že v posledních 50 letech došlo k bezprecedentní změně klimatu. To, že za to může především člověk, bylo dost dobře dokázáno v experimentech, které ukazují, co se děje v modelových situacích v případě, že do počítačové simulace buď jsou, nebo nejsou zahrnuty skleníkové plyny produkované člověkem. Pokud zahrnuty nejsou, pak modely pro uplynulé století nevykazují žádnou významnou změnu, uplatňuje se jen přirozená variabilita klimatického systému. Zatímco když se skleníkové plyny do simulací zahrnou, pak rozpětí modelových simulací pokrývá pozorovaný vývoj teplot. To je podle mě docela dobrým důkazem vlivu člověka.
VÍCE K TÉMATU: |
Skleníkové plyny se ale do ovzduší dostávají i přirozenou cestou, ať už sopečnou činností nebo roztáváním věčně zmrzlé půdy a uvolňováním metanu z bahna. Jak víme, že rozdíl tvoří právě skleníkové plyny vytvořené člověkem?
S tím už si dnešní modely pochopitelně umí poradit. Nezahrnují jen atmosféru a oceán, ale i další složky klimatického systému včetně biosféry, uhlíkového cyklu a podobně. Takže zmíněné přirozené procesy jsou do modelů zahrnuty. Na pokrytí pozorovaného oteplování ale nestačí, to je způsobeno právě oxidem uhličitým a dalšími skleníkovými plyny, které produkuje člověk.
Začátkem týdne se objevila informace, že autoři při dokončování zprávy IPCC ve Stockholmu diskutovali o tom, zda do ní zahrnout fakt, že se oteplování v posledních 15 letech zpomalilo navzdory tomu, že skleníkových plynů přibývá. Jak to dopadlo?
Do zprávy to zahrnuto je, protože v grafech obsažených ve zprávě je vidět, že v posledních 15 letech se trend oteplování opravdu výrazně zpomalil. To ale můžeme jednoduše vysvětlit jevy, které souvisejí s přirozenou variabilitou klimatického systému – především střídání El Nino a La Nina (klimatické jevy v atmosféře a oceánu v oblasti tropického Pacifiku, které se projevují rozsáhlými změnami teploty vody a tlaku vzduchu – pozn. red.). To je jeden z podstatných důvodů, proč se trend oteplování zmírnil. Nicméně v dlouhodobém měřítku teplota i nadále roste.
Politici si už dříve stanovili za cíl omezit emise CO2 natolik, aby se průměrná teplota do konce století nezvýšila o více než 2 stupně Celsia. Není to ale marná snaha „poroučet větru, dešti“? Nebylo by rozumnější investovat do technologií, které nám umožní se oteplení přizpůsobit, než se ho snažit zastavit?
Ono je samozřejmě zapotřebí obojí. I v případě, že bychom nyní přestali produkovat emise skleníkových plynů, vlivem setrvačnosti a dlouhé životnosti některých plynů bude tento efekt ještě poměrně dlouho pokračovat. Tudíž je adaptace na změny, které se dějí, nezbytná. Na druhou stranu dva stupně Celsia jsou jakousi hranicí, při níž se dá ještě udržet chod společnosti v rámci celé zeměkoule na většině míst v rozumných mezích a lze se jim přizpůsobit. Pokud tuto hranici překročíme, vyžádá si to neúměrně vyšší náklady než udržení teploty na této hranici. Ale podrobněji se těmito otázkami – tedy tím, co změny klimatu způsobí a jaká opatření je třeba přijmout – budou zabývat další části zprávy IPCC, které budou zveřejněny v březnu a dubnu příštího roku.
