Na konci druhé světové války režim španělského diktátora Franciska Franka nařídil likvidaci všech dokumentů, které souvisely se sčítáním židovského obyvatelstva z roku 1941. Jeden z úředních dopisů nařizujících počítání Židů (uskutečnilo se na žádost hitlerovského Německa) se však nyní přece jen objevil v archivu v Zaragoze. V rozporu s ještě občas přežívajícím tvrzením, že Franco chránil Židy před holokaustem, ukazuje pravý opak.
Vyplývá z něj totiž, že generál byl připraven vydat španělské Židy hitlerovskému Německu – zde by je čekala téměř jistá smrt. Dokument vypátral židovský novinář Jacobo Israel Garzón. Podle britského listu The Daily Telegraph Frankův bezpečnostní aparát v květnu 1941 rozeslal po celé zemi příkaz, který žádal sestavit soupis všech "národních a cizích Izraelců".
Ten měl kromě toho přinést i informace o jejich "sociálních a politických vztazích nebo obchodních aktivitách." Soupis obsahoval informace o celkem šesti tisících Židů a později ho Španělé prý předali říšskému veliteli SS Heinrichu Himmlerovi, který byl hlavním strůjcem holokaustu. Jak napsal deník The Guardian, seznam však údajně neobsahoval Židy, kteří utekli z vichistické Francie nebo jiných částí Evropy. (Tito Židé pak byli prý odesláni většinou do Portugalska.)
Naopak příkaz k jeho vypracování vybízel k zaměření pozornosti zejména na sefardské Židy – potomky židovského obyvatelstva, které na Pyrenejském poloostrově žilo do roku 1492. (Tehdy část Židů konvertovala ke křesťanství a část území dnešního Španělska opustila). Sefardských Židů si rozkaz všímal zejména kvůli tomu, že jim prý jejich hispánské vzezření umožnilo zapadnout do španělské společnosti. "Jejich adaptace na naše prostředí a jejich podobný temperament jim umožňuje lépe skrýt jejich kořeny," stálo v dokumentu.
Ve Španělsku se v minulosti hodně diskutovalo o skutečné povaze Frankova vztahu k Židům. (Tvrdilo se dokonce, že diktátor má v sobě i trochu sefardské krve.) Pravděpodobné ale je, že Franco se ve svých konkrétních krocích vůči Židům nechával hodně ovlivnit zahraničně politickou situací. Franco v občanské válce ve Španělsku triumfoval i díky pomoci Hitlera. V roce 1939 – na prahu druhé světové války – ještě hovořil o tom, že "židovský duch umožnil alianci velkokapitálu s marxismem".
Za války Franco zachoval neutralitu, i když měl s Německem a Itálií těsné vztahy. Ty však s postupujícím časem uvolňoval a Španělsko zůstalo definitivně mimo konflikt, což místní Židy zachránilo. Navíc se země stala pro uprchlíky jednou z cest, jak se dostat z Hitlerova područí. Část expertů ale zdůrazňuje, že Španělé pomoc Židům úmyslně zveličovali, aby se zalíbili USA.
Vyplývá z něj totiž, že generál byl připraven vydat španělské Židy hitlerovskému Německu – zde by je čekala téměř jistá smrt. Dokument vypátral židovský novinář Jacobo Israel Garzón. Podle britského listu The Daily Telegraph Frankův bezpečnostní aparát v květnu 1941 rozeslal po celé zemi příkaz, který žádal sestavit soupis všech "národních a cizích Izraelců".
Ten měl kromě toho přinést i informace o jejich "sociálních a politických vztazích nebo obchodních aktivitách." Soupis obsahoval informace o celkem šesti tisících Židů a později ho Španělé prý předali říšskému veliteli SS Heinrichu Himmlerovi, který byl hlavním strůjcem holokaustu. Jak napsal deník The Guardian, seznam však údajně neobsahoval Židy, kteří utekli z vichistické Francie nebo jiných částí Evropy. (Tito Židé pak byli prý odesláni většinou do Portugalska.)
Naopak příkaz k jeho vypracování vybízel k zaměření pozornosti zejména na sefardské Židy – potomky židovského obyvatelstva, které na Pyrenejském poloostrově žilo do roku 1492. (Tehdy část Židů konvertovala ke křesťanství a část území dnešního Španělska opustila). Sefardských Židů si rozkaz všímal zejména kvůli tomu, že jim prý jejich hispánské vzezření umožnilo zapadnout do španělské společnosti. "Jejich adaptace na naše prostředí a jejich podobný temperament jim umožňuje lépe skrýt jejich kořeny," stálo v dokumentu.
Ve Španělsku se v minulosti hodně diskutovalo o skutečné povaze Frankova vztahu k Židům. (Tvrdilo se dokonce, že diktátor má v sobě i trochu sefardské krve.) Pravděpodobné ale je, že Franco se ve svých konkrétních krocích vůči Židům nechával hodně ovlivnit zahraničně politickou situací. Franco v občanské válce ve Španělsku triumfoval i díky pomoci Hitlera. V roce 1939 – na prahu druhé světové války – ještě hovořil o tom, že "židovský duch umožnil alianci velkokapitálu s marxismem".
Za války Franco zachoval neutralitu, i když měl s Německem a Itálií těsné vztahy. Ty však s postupujícím časem uvolňoval a Španělsko zůstalo definitivně mimo konflikt, což místní Židy zachránilo. Navíc se země stala pro uprchlíky jednou z cest, jak se dostat z Hitlerova područí. Část expertů ale zdůrazňuje, že Španělé pomoc Židům úmyslně zveličovali, aby se zalíbili USA.
