Podle práce, kterou vedl bývalý editor německého týdeníku Die Zeit a v současnosti renomovaný profesor mediálních studií na univerzitě v Lipsku Michael Haller, byla hlavní německá média ve svém zpravodajství o uprchlické krizi mezi únorem 2015 a břznem 2016 přinejmenším nekritická. Z veřejně dostupné studie vychází, že hlavním problémem byl přílišný prostor určený kancléřce Angele Merkelové, dalším politikům a především jejich debatám a vizím.
Každý pátý obyvatel Německa má kořeny v jiné zemi. Posiluje Afrika i Blízký východ |
Pracovníci deníků dávali nedostatečný prostor běžným Němcům, a dokonce i samotným uprchlíků. „Problém s uprchlíky se v mediálním prostoru řešil bez uprchlíků. Jejich hlasy tvoří 4,5 procenta všech citovaných. Nedostávali prostor oni, jejich budoucí sousedé, místní obyvatelé, dobrovolníci, dobrovolní dárci,“ píše se ve výzkumu. Oproti politikům byli upozaděni dokonce i experti. Mezi „mluvícími hlavami“ jich bylo méně než jedno procento. Političtí představitelé hovořili ve zhruba dvou třetinách případů.
Média podle zjištění mediálních expertů také pochybila v tom, že se nesnažila rozlišovat mezi běžnými znejistěnými občany a pravicovými radikály. Ve většině názorových textů byly tyto skupiny házeny do jednoho pytle, pokud se o nich vůbec hovořilo.
Od ‚lžimédií‘ k těm alternativním
„Až do pozdního podzimu 2015 v těchto médiích neexistovaly názorové texty, které by se zabývaly znepokojením, strachem a odporem velké části obyvatelstva, jejíž počet neustále rostl,“ stojí v rozsáhlé studii. Ve výzkumu dochází autoři také k závěru, že ti, kteří o věci přece jen psali, sklouzávali k poučnému až opovržlivému tónu, především vůči obyvatelům východní části země, kde jsou protiuprchlické nálady nejsilnější.
Německá společnost na to reagovala úpadkem důvěry ve sdělovací prostředky, které dostaly přezdívku „lžimédia“ (v originále Lügenpresse - Pozn. red.). Jak ukázal jiný výzkum citovaný v tom Hallerově, 55 procent Němců si myslí, že jim „tisk systematicky lže“. Více než čtvrtina si dokonce myslí, že se proti lidem „spolčily s politickou reprezentací“.
  |
Takové nálepky si sdělovací prostředky ale podle Hallera způsobily samy. „O událostech jen informovaly, nesnažily se k tomu přidat širší kontext,“ usuzuje ve studii s tím, že s pokračujícím časem například po propojení s širším uprchlickým problémem ve Středomoří čtenáři toužili, ale nedostalo se jim ho. Proto jej začali hledat jinde.
Neschopnost mainstreamu tím pomohla růstu alternativních médií, u nichž lidé hledali odpovědi na nezodpovězené otázky. „Hlavní média měla za úkol čtenáře obohatit, ale nedovedla to,“ tvrdí studie, podle níž by se právě o to postaraly hlasy všech názorových spekter, které chyběly. Přeneseně pak jednostranné zpravodajství podle tvrzení autorů výzkumu vedlo k rozšíření sporů mezi liberály a nacionalisty v německé společnosti a úspěchu populistických hnutí, jako je Alternativa pro Německo (AfD), jež na strach občanů odpověděla.
‚Vítací kulturu‘ uzemnilo až sexuální obtěžování
Specifickým příkladem, na němž studie ilustruje jednání německých deníků, je používání výrazu „vítací kultura“ (v originále Willkommenskultur - Pozn. red.). Když kancléřka na konci léta 2015 rozhodla, že otevře německé hranice stovkám tisíc žadatelů o azyl ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, většina německých médií její kroky chválila. Články se „vítací kulturou“ hemžily.
Podle Hallerova textu se „vítací kultura“ stala magickou floskulí, kterou se někteří novináři ve zkoumaných médiích snažili přimět Němce, aby se stali „dobrými samaritány“ a konali dobro ve prospěch nově příchozích. Výzkum dokonce soudí, že se v mnoha případech německý tisk pasoval do role vynálezce „vítací kultury“. Německá pohostinnost byla ilustrována davy Mnichovanů, kteří čekali na příjezd vlaků s migranty z Maďarska s jídlem, sladkostmi a hračkami v rukou.
Uprchlíci právě vystoupili z vlaku v Mnichově.
Přístup hlavních mediálních domů změnily až události silvestrovské noci 2015 v Kolíně nad Rýnem. Podle zjištění Hallerova týmu po sexuálně motivovaných útocích mužů většinou severoafrického původu začaly být hlavní deníky „zdrženlivější a skeptičtější“. „Snažili se napravit, co jim dříve uteklo,“ nebrání se studie kritice náhlého zlomu v přístupu.
Po zveřejnění studie a její medializaci se rozpoutala v Německu velká diskuze. Mnozí ji vnímali jako potvrzení jejich podezření o „lžimédiích“ a jejich selhání. Sám autor Michael Haller ale veřejně vystoupil a „hysterii“ mírnil. „Stalo se přesně to, čeho jsem se obával. Nechtěl jsem vyvolat bičování médií. Označovat to jako selhání je přehnané,“ řekl pro specializovaný server Übermedien.
Podle něj atmosféře nepřispělo, že zjištění přednostně zveřejnili jeho bývalí kolegové z magazínu Die Zeit a další světová média zprávu převzala, aniž by do té doby nevydanou studii četla. Bez snahy bránit se kritickým závěrům analýzy o výzkumu informovala i média, která byla jejím předmětem.
Ačkoliv by se to tak mohlo na první pohled zdát, sdělovací prostředky, jež byly předmětem zkoumání, nebyly vybrány jednostranně. Deník Süddeutsche Zeitung je sice liberálního rázu, ale další listy Frankfurter Allgemeine a Die Welt jsou tradičně zařazovány spíše do konzervativní části názorového spektra. Deník Bild je zase představitelem bulvárních, a tedy spíše populistických médií. Pod drobnohledem byly také webové focus.de, tagesschau.de a online verze magazínu Spiegel.
Výzkum je zásadní svým rozsahem. Jde o doposud nejobsáhlejší odbornou analýzu obsahu německých médií hlavního proudu, která v souvislosti s uprchlickou krizí vznikla. Hallerův tým dal dohromady celkem 35 tisíc textů, z čehož podrobně analyzoval celkem 1386 textů uvedených médií a 3308 v nich vystupujících lidí.
