Jsou jazyky jemně vyvinuté, jako některé indické, a jazyky primitivní, jako angličtina, výhodná na učení. V takovém jemném jazyce jsou třeba dva výrazy pro „bratra“: jednoho užívá muž, kterého žena. Kdybychom měli třeba jiné slovo pro levou a jiné pro pravou ruku, bylo by líčení pohybů při práci přesnější. Čeština je v tomto ohledu vyvinutější než němčina. Když čtete „ich bin traurig“, můžete až z dalšího líčení poznat, zda to píše muž, či žena. Já si rozlišovací schopnosti češtiny vážím. A dnes některé učitelky dětem říkají, že přechodník je zbytečný, zastaralý. Živte ho!
Když mi dnešní vyhlášené téma dává tu příležitost, s chutí urazím pitomé chytráky, kteří chtějí zjednodušovat pravopis nebo říkají, že psát pěkně je zbytečné. Nebo jsou proti přechylování cizích ženských příjmení. Oni jsou schopni ve zprávě o závodu žen v plavání napsat, že Fischer byla druhá! Namítnete, že pohlaví bude zřejmé z křestního jména. Jednak nejsou všecka světová křestní jména pohlavně průhledná, a vidíte - potřebují se tu dvě slova, když nám stačí jedno: Fischerová. Jsou kulturní výjimky: když jméno má mezinárodní zvuk jako Edith Piaf.
Ostatně i jiné jazyky vyjadřují rod tím, že k příjmení připojují koncovku: ve švédštině dotter (dcera) nebo son. (Myslím, že žensky půvabná Varvara Ivanovna je jiný případ.) Ale četl jsem námitku, promyšlenou až k pitomosti, že i naše -ová je neslušné, protože prý si ten chlap přisvojuje ženu jako majetek: Sedláková. Takový úmysl ve vývoji nikdy nebyl: když si vzala Novotného, byla Novotná.
Slýcháme, že čeština upadá. Na kom se to měří? Upadají mluvčí. To bývalo vždycky, jenže se nedostávali k takovým příležitostem předvést se. Normu čtěme u toho, kdo ji drží vysoko! Na lidi, kteří ji neznají či neuznávají, budeme se dívat holt jako na blbečky. Zdá se, jako by na některých místech byli přímo systemizovaní: co znamená dneska častá poznámka na některých tiskovinách, že „neprošla jazykovou úpravou“? Kdo ji měl upravit, a proč píše, kdo neumí dobře česky, a proč mu to tisknou? Ano: jak roste autorita peněz, klesá autorita všeho.
V novinách i v televizi jsou lidé, kteří ani s penězi neumějí zacházet správně česky. Když mluví třeba o sbírce, jež vynesla 980 000 Kč, oni vždycky řeknou, že vynesla necelý milion. Oni si stěžují, čekali asi tři! Když měli říct, že vynesla téměř milion. Ztrácí se cit pro smysl slov. Když je mráz, můžeme říct, že jeho účinkem, působením, vlivem pomrzly ovocné stromy. Oni, takoví, mrazu vždycky za to poděkují.
Jednou jsem si řekla, že si budu zapisovat jména takových prosťáčků, a pak je uveřejním v Posledním slově pod nadpisem: „Neúplný seznam necelých novinářů“. Ale neměla jsem k tomu dost hněvivé výdrže.
Když mi dnešní vyhlášené téma dává tu příležitost, s chutí urazím pitomé chytráky, kteří chtějí zjednodušovat pravopis nebo říkají, že psát pěkně je zbytečné. Nebo jsou proti přechylování cizích ženských příjmení. Oni jsou schopni ve zprávě o závodu žen v plavání napsat, že Fischer byla druhá! Namítnete, že pohlaví bude zřejmé z křestního jména. Jednak nejsou všecka světová křestní jména pohlavně průhledná, a vidíte - potřebují se tu dvě slova, když nám stačí jedno: Fischerová. Jsou kulturní výjimky: když jméno má mezinárodní zvuk jako Edith Piaf.
Ostatně i jiné jazyky vyjadřují rod tím, že k příjmení připojují koncovku: ve švédštině dotter (dcera) nebo son. (Myslím, že žensky půvabná Varvara Ivanovna je jiný případ.) Ale četl jsem námitku, promyšlenou až k pitomosti, že i naše -ová je neslušné, protože prý si ten chlap přisvojuje ženu jako majetek: Sedláková. Takový úmysl ve vývoji nikdy nebyl: když si vzala Novotného, byla Novotná.
Slýcháme, že čeština upadá. Na kom se to měří? Upadají mluvčí. To bývalo vždycky, jenže se nedostávali k takovým příležitostem předvést se. Normu čtěme u toho, kdo ji drží vysoko! Na lidi, kteří ji neznají či neuznávají, budeme se dívat holt jako na blbečky. Zdá se, jako by na některých místech byli přímo systemizovaní: co znamená dneska častá poznámka na některých tiskovinách, že „neprošla jazykovou úpravou“? Kdo ji měl upravit, a proč píše, kdo neumí dobře česky, a proč mu to tisknou? Ano: jak roste autorita peněz, klesá autorita všeho.
V novinách i v televizi jsou lidé, kteří ani s penězi neumějí zacházet správně česky. Když mluví třeba o sbírce, jež vynesla 980 000 Kč, oni vždycky řeknou, že vynesla necelý milion. Oni si stěžují, čekali asi tři! Když měli říct, že vynesla téměř milion. Ztrácí se cit pro smysl slov. Když je mráz, můžeme říct, že jeho účinkem, působením, vlivem pomrzly ovocné stromy. Oni, takoví, mrazu vždycky za to poděkují.
Jednou jsem si řekla, že si budu zapisovat jména takových prosťáčků, a pak je uveřejním v Posledním slově pod nadpisem: „Neúplný seznam necelých novinářů“. Ale neměla jsem k tomu dost hněvivé výdrže.
