1. června 2009 15:57 Lidovky.cz > Zprávy > Dobrá chuť

O zákonu zachování čerstvosti

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Polníček na poli | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Polníček na poli | foto: Ondřej Němec, Lidové noviny
Sáhnete raději po hlávce listového salátu, nebo po pytlíku v chladicím boxu? Většina Čechů udělá to první. Možná je ale na čase trochu experimentovat.

Důvodem je zvyk, vyšší cena balených listů, nedůvěra k jejich výživovým hodnotám, ale i nezkušenost s méně známými druhy. To poslední ostatně potvrzuje studie České zemědělské univerzity, podle níž například 76 % respondentů nezná rukolu a 74 % polníček, což ovlivňuje jejich nákupní zvyklosti. Balené saláty jdou v Česku, stejně jako jinde v Evropě, nejvíce na odbyt v zimě, kdy cena čerstvé zeleniny citelně vzroste a začnou převažovat jejich výhody.

Saláty pěstovali už starověcí Římané, ale i obyvatelé Nepálu a Kašmíru. V jejich křehkých listech se skrývá slušná dávka kyseliny listové, hořčíku, provitaminu A, vitaminů skupiny B, C a E. Obsahují hojnost vlákniny a hlavně až 95 % vody, takže jsou vynikající dietní potravinou. Navíc osvěžující a lahodnou, v chuťové škále od jemně máslové příchuti ledového salátu přes oříškovou či mandlovou až po svíravou hořkost štěrbáku. Dokážou si balené čerstvé saláty uchovat tyto cenné látky a chuť, nebo jsou úlitbou spěchu a pohodlnosti?

Je pravda, že zpracováním a balením množství zdraví prospěšných látek, především kyseliny listové, klesá. Otázkou však je, zda vždy koupíme skutečně čerstvou hlávku salátu a zda ji také hned zkonzumujeme. Vzhledem k tomu, že spotřeba listových salátů je v Česku velmi nízká – asi 3 % z celkové spotřeby čerstvé zeleniny (odborníci na výživu doporučují minimálně dvojnásobek), jsou balené čerstvé saláty dobrým řešením. Odpadá práce s jejich často nedokonalým mytím i sušením, trháním, případně krájením. Body baleným salátům přidává Evropská rada pro informace o potravinách (EUCIF). Pokud totiž zelenina neprojde varem či není jinak ošetřena, i přes opláchnutí na ní zůstávají mikroorganismy z půdy (včetně trusu, který zanechávají na polích zvířata), z rukou pracovníků nebo z přepravních kontejnerů. To se u balených produktů nestává.

Na druhou stranu, někomu může vadit chlorovaná voda – nejčastěji používaná k dezinfekci suroviny. Je dobré si také uvědomit, že ošetření v balírně není samospasitelné. Při nákupu se vyplatí upřít pozornost nejen k datu spotřeby. Vyskytuje-li se v balení větší množství kondenzátu nebo je-li salát vlhký a nahnědlý, máte před sebou výrobek nižší kvality s rizikem mikrobiální kontaminace. Nejčastější příčinou bývá nedodržení chladírenského řetězce. České normy vyžadují při přepravě a skladování teplotu 0 až 5 stupňů Celsia, přičemž nasáčkovaná zelenina si udrží dobrou kvalitu při teplotě mezi 2 až 4 stupni Celsia po dobu pěti až sedmi dní.

Mýty a fakta o balených salátech

Obsahují méně vitaminů a minerálů než volné hlávky
PRAVDA. Ovšem za předpokladu, že máte zcela čerstvý nebalený salát a netrápíte ho týden v lednici.

Mají nižší obsah vlákniny
MÝTUS. Na to balení vliv nemá.

Mají výraznější chuť
PRAVDA. Technologie ošetření salátu pomáhají konzervovat původní chuť zeleniny a zajišťují její křupavost. Zejména v zahraničí zemědělci šlechtí odrůdy ušité na míru balené produkci, jako je nová řada odrůd ledového salátu Eisberg nebo hlávkového salátu BellaGioR s nižšími stonky a větším počtem drobnějších listů.

Saláty dovážené z jižní Evropy nejsou tak kvalitní jako tuzemské
MÝTUS.
Jde spíše o rychlost, s jakou se dostane salát ke spotřebiteli. Prvotřídní saláty objevíte u tuzemských i zahraničních dodavatelů.

Cena odpovídá kvalitě
PRAVDA. Protože se svádí bitva o čerstvost, cenu výrazně ovlivňují náklady na rychlost zpracování i kvalita suroviny. Doprava balených produktů ze značné vzdálenosti se do ceny nepromítá. U výrobků zahraničních velkododavatelů totiž náklady na dopravu snižuje objem dovozu.

Více zatěžují životní prostředí
PRAVDA. Pro balený chlazený produkt je vhodná nejkvalitnější část suroviny, takže značné množství listů přijde nazmar. Balení o 300 g vyžaduje dvě až tři hlávky. Ekologickou stopu prodlužují i obaly. Běžně používané sáčky vyrobené z polypropylenu se v přírodě rozkládají 400 let.

Jana Trundová, Lidové noviny




Najdete na Lidovky.cz