LN: Opakovaně jste vyslovil názor, že vědomí či schopnost reflektovat chyby, kterých se lidé dopouštějí, zaostává za realitou. V čem vidíte svou možnost, ať už jako diplomat, nebo český politik, přispět k předcházení těmto omylům?
Předcházet... Jsem rád, když se dnes alespoň diskutuje o věcech, o kterých bylo již před lety jasné, že jsou naléhavé. Od roku 1992 jsem členem komise pro globální řízení, která se zabývá potřebou reformy mezinárodních institucí tak, aby odpovídaly reáliím dnešního světa po rozpadu bipolárního systému. I po osmi letech však stále mají ve světovém měřítku rozhodující roli instituce, které vznikaly koncem druhé světové války. Jen málo z našich návrhů se ale zatím realizovalo. Úspěchem je, že se o nich obecně ví a hovoří.
Jednou z takových otázek je změna konceptu pojetí bezpečnosti. Nové chápání předpokládá širší pojetí bezpečnosti jako bezpečnosti lidí. Ne tedy dosavadní přístup soustředěný výhradně na vztahy mezi státy a na odzbrojení. Dnes je zřejmé, že bezpečnostní význam má ivnitřní situace států, problém diktatury, bídy, životního prostředí... Bezpečí lidí přece nezávisí jen na tom, zda se vedou války mezi státy. V současnosti se ostatně vedou především uvnitř státu.
LN: Na čem vázne přechod k tomuto novému pojetí?
Například se nepodařilo prosadit nové chápání bezpečnosti jako "human security" (bezpečnost lidí) do programu letošního "summitu tisíciletí" OSN, i když z něj chtěl Koffi Anan učinit jednu z nosných myšlenek pro 21. století. Odmítají to jednak ti, kteří by to nejvíc potřebovali - rozvojové země. Obávají se, že by to vedlo ke vměšování do jejich vnitřních záležitostí. Ale odmítají to i největší státy, jako třeba USA nebo Čína. Ty se stále domnívají, že si i v globální společnosti vystačí samy. Vidíme to třeba na americkém přístupu k celé řadě dohod, například o zákazu pozemních min nebo jaderných pokusů.
LN: Myslíte si, že úloha států v dnešní situaci globalizovaného světa slábne?
Dřívější svět, založený na principu suverenity národního státu, měl své vlastní kontrolní mechanismy. A ty se vyvíjely celá desetiletí. Existovalo vnitřní právo, interní kontrola podnikání. Tyto mechanismy dnes zatím v globálním měřítku neexistují, ačkoliv toky financí již dávno přerostly možnosti kontroly institucí jednotlivých států. Ať už jde o praní špinavých peněz, střet zájmů a podobně. Nebo jiný problém - má si snad Holandsko vystačit s tím, že se před důsledky tání ledovců ochrání desetimetrovou stěnou kolem svých hranic? A co některé ostrovní státy, které by zmizely z mapy světa?
LN: Není přístup preferující "stavění zdí" patrný i na zdráhavém přístupu EU k jejímu rozšíření na východ? Chybí jí podle vás vůle, nebo snad finanční zdroje?
Na řadě případů, nejmarkantnější je Balkán, ale i Rakousko, je vidět, že společná politika Evropy dosud neexistuje. Já neříkám, že Evropa nedělá dost. Ale to není problém peněz. Odmyslím-li interní problémy západní Evropy, které na tom mají svůj podíl, pak si každý spočítá, jak je rozšíření výhodné. Investice do infrastruktury mimo dnešní území unie se vrátí v podobě rozšířených možností pro podnikání. Kritizovat se dá vždy. Je ale třeba chápat, že rozšíření je složitý, a podotýkám, demokratický proces. Všechno je třeba prodiskutovat, aby to lidé cítili jako svou potřebu.
LN: Můžeme my tento proces ovlivnit?
Nikdo nás nebude přijímat jen proto, že jsme takoví hodní a milí, nebo z nějaké lásky. Všechny zajímá, jak jsme schopni se postarat o stabilitu ve vlastním regionu. To je naše věc. Přece nám nebudou třeba Irové zajišťovat stabilitu ve střední Evropě. A žádné organizace nás nebudou přijímat, abychom jim přidělávali těžkosti a hádali se mezi sebou. Nejde jen o to, zda Evropa na to má. Jde hlavně o to, zda my na to máme. A já si myslím, že za těch posledních deset let jsme prokázali, že ano. Současná vláda to ví a udělala pro to hodně.
LN: Kandidujete v letošních senátních volbách. Pokud uspějete, pak zažijete vstup našeho státu do Evropské unie - dejme tomu na konci volebního období...
Doufám, že na začátku!
LN: ...kdo pak podle vašeho názoru bude mít větší vliv na to, co se děje třeba i ve vašem regionu Mladoboleslavska a Turnovska? Čeští politici, nebo Brusel?
Předně - jsou otázky, které je možné řešit pouze na globální úrovni, jiné zas na úrovni regionů. A někde se stýkají. V každém případě ale budou rozhodovat čeští politici, protože Evropská unie je demokratický mechanismus. Pokud se kritizuje byrokracie, pak je to byrokracie aparátů. Rozhodování stejně zůstává záležitostí politiků. A jestli někdo mluví o přílišné manipulaci, pak to také není pravda. Uvědomme si, že unie se vyvíjí půl století. Půl století se mluví o různých krizích, euroskepticismu a kdoví o čem všem ještě. Krize sice byly, nicméně EU se vyvinula až ke společné měně. A to není důkaz manipulace, ale naopak důkaz demokratičnosti. K nějakému rozhodnutí se dojde až tehdy, když v dané věci existuje konsenzus.
Příkladem může být to, jak se Francouzi tvrdě a jednotně postavili proti zákazu výroby sýrů z nepasterizovaného mléka. Sýr přece pro ně nemůže být jen nějaká pilulka s přesně stanovenými chemickými vlastnostmi. Nebo jak Španělsko odmítlo požadavek, aby pracovní doba začínala o dvě hodiny dříve, protože někoho v Bruselu dráždilo, že se do Madridu po ránu nedovolá. To jsou příklady toho, kdy se požadavky byrokratů dostaly do rozporu s tím, co jednotlivé národy pokládají za součást své kultury. A prostě neprošly.
LN: A hlas našich politiků bude vnímán podobně naléhavě?
My také musíme vystupovat jako sebevědomí Evropané se vším všudy. A ne jenom v tom, že budeme žádat o výjimky, aby se třeba náš rum směl jmenovat Tuzemský rum.
LN: Myslíte si, že jsme dostatečně sebevědomí?
Verheugen (komisař Evropské komise pro rozšíření - pozn. red.) mluví správně o nedostatku českého sebevědomí. V dnešní situaci, kdy ještě v EU nejsme, mne například rozčiluje, když stále někdo tvrdí, že něco musíme dělat kvůli unii. To není pravda. My to děláme kvůli sobě. My jenom využíváme ke své výhodě toho, že EU má před námi náskok a my můžeme přebírat to, co se osvědčilo. Jestliže budeme mít například fungující soudní systém, tak to přece bude skvělé. Současně bych ale doplnil, že někdy jsme ifurianty. Jako když se naše vláda po roce 1993 vzdala některých mezinárodních projektů, které třeba na Mladoboleslavsko mohly přinést miliardy dolarů. Předseda vlády tehdy očekával "gejzír nápadů" českých podnikatelů. Nápady možná přišly, ale nebyly peníze na jejich realizaci.
LN: A proč dodnes nejsme schopni využívat alespoň toho, co se nabízí? Čí je to chyba - vlády, nebo nedostatku iniciativy zdola? Je to kvůli ušlápnutosti, nebo kvůli furiantství?
Je to nejspíš důsledek neinformovanosti a nepřipravenosti. Tady se stále diskutovalo, zda si uchováme národní suverenitu, a pozapomnělo se na konkrétní práci. Proto třeba nejsou čerpány předstrukturální fondy EU - peníze vyčleněné pro nás zbytečně zahálejí. Ten, kdo solidní projekty připraví, bude "na forhontě".
LN: Vy se nebojíte negativních dopadů našeho vstupu do EU?Našim podnikatelům říkám, že mohou mít podnik třeba v zapadlé vesničce, a stejně závisejí na globálním trhu. Buď v něm svou kvalitou uspějí, nebo ne. Pokud zůstaneme mimo, budeme trvale na chvostu. A pak nás nezachrání nic. Bojím se spíš toho, že by nás EU z různých důvodů včas nepřijala. Pokud by s námi zacházela tak, že by rostly izolacionistické tendence. Pak by sílilo i to, čemu říkám haiderizace celé střední Evropy. Předpoklady k ní ostatně existují iv Česku. Jakýkoliv domácí izolacionismus by nás jen brzdil.
