Český občan si po přečtení podobné zprávy může být jist, že otevřel silvestrovské či aprílové noviny. Pro obyvatele Ruské federace se podobné zprávy z „černé kroniky“ mohou brzy stát realitou -s tím, že v nich půjde o zásahové jednotky plynařské společnosti Gazprom, respektive ropařské Transněfti. Oběma firmám totiž dolní komora ruského parlamentu, Státní duma, přiklepla počátkem tohoto měsíce právo na vytvoření vlastních bezpečnostních sil na ochranu proti teroristům a sabotážím.
Jménem Gazpromu, stůj!
Nový zákon o pravomocích miniarmád obou energetických gigantů ještě čeká na verdikt horní parlamentní komory, Rady federace. Následný podpis prezidenta Vladimira Putina je víc než jistý - právě v Kremlu totiž celý návrh vznikl a dumě ho předložili poslanci ze všech parlamentních stran. Zákon podle nich prý bude „pouze“ legalizovat již existující stav, neboť polostátní těžařská a transportní společnost Gazprom stejně jako Transněfť své ozbrojené oddíly dávno mají. Tak docela to ale pravda není - vtip je v tom, že nová zákonná úprava jim má dát stejný status jako vládním bezpečnostním složkám. Místo toho, aby podléhaly předpisům platným pro detektivní služby a bezpečnostní agentury, tak mají získat mnohem větší práva.
„Tyto změny jim dávají možnost mít své soukromé, korporativní armády,“ bouří se předseda Rady federace Sergej Mironov. Termín „armáda“ je nadsazený, ale jen částečně. Na rozdíl od armády či jednotek ministerstva vnitra budou mít obě společnosti povoleny jen ruční zbraně - alespoň to tak stanoví návrh změn v osm let starém zákonu O zbraních. V praxi budou moci ozbrojené oddíly energetických gigantů po (formálním) souhlasu ministerstva vnitra a tajné služby FSB vyzbrojovat své lidi opakovačkami a dost možná i automatickými zbraněmi typu Kalašnikov. Nikde navíc není specifikován jasný zákaz, že se do kategorie povolené výzbroje „soukromých armád“ nesmí dostat pancéřovky a raketomety.
Podstatnější než typ výzbroje ale jsou pravomoci, které mají žoldnéři ve službách energetických společností - převážně bývalí policisté a vojáci - získat. Na rozdíl od běžných soukromých ochranek (nyní jich v Rusku působí asi dvacet pět tisíc) by měli mít bojovníci ve službách energetiků právo provádět osobní prohlídky i prohledávat dopravní prostředky. A to nejen na území chráněných objektů, ale všude, kam zasahují jejich zájmy. Vzhledem k tomu, že Rusko je doslova protkáno sítí plynovodů a ropovodů, to znamená, že automatčík s výsostným odznakem Gazpromu, respektive Transněfti, by mohl zastavit jakékoliv vozidlo na ruském území. To je pravomoc, jakou disponují například tajné služby nebo kriminálka.
Okupanti s firemními nášivkami
Gennadij Gudkov, poslanec hlásící se k formálně opoziční straně Spravedlivé Rusko, která je ovšem stejně jako její šéf Mironov provázána s Kremlem, tvrdí, že příklad ropařů a plynařů může inspirovat šéfy dalších polostátních firem. Konkrétně vedení ruské energetické společnosti RAO JES (obdoby ČEZ), šéfy státní spořitelny, bankovních ústavů či státních drah. Výsledkem by bylo, že počet uniformovaných příslušníků bezpečnostních sil by v Rusku dosáhl svého druhu světového rekordu.
Nejvyšší znepokojení cítí především obhájci lidských práv - a to nejen v Rusku. „Nelze vyloučit, že se s tímto blahodárným cílem paramilitární jednotky s bílo-modrými gazpromovskými nášivkami rozmístí i u nás,“ varují příslušníci běloruské demokratické opozice sdružení v organizaci Charta 97. V zájmu objektivity připojili vyjádření vládního poslance a předsedy Stálého výboru pro mezinárodní otázky a národní bezpečnost Nikolaje Čergiňce. Podle něj by působení bezpečnostních sil Gazpromu vyžadovalo „přijetí doplňkových smluv“ Běloruska s Ruskem.
Ruský poslanec za vládní stranu Jednotné Rusko Igor Ďomin sice vysvětlil, že působnost ozbrojených sil ruských plynařů by se vztahovala výhradně na území Ruské federace, ale jeho názor byl shledán lehkým nejen v Bělorusku. Podobné obavy jako Charta 97 totiž vyjádřili i gruzínští analytici. Ti se obávají, že ruští „firemní“ ozbrojenci by mohli vstoupit na území Jižní Osetie. Tedy regionu, který je sice formální součástí Gruzie, ale fakticky je ovládán z Ruska.
Počet současných, natož pak potenciálních bojovníků Gazpromu není znám. Vzhledem k tomu, že Putin má v současné době na povel zhruba dva miliony mužů ve zbrani (armáda a speciální jednotky), nebudou nejspíš nájemní ochránci polostátních firem nijak dramaticky měnit situaci na případných bojištích.
Mnohem větší význam ale budou mít „korporativní armády“ v psychologické rovině. Teoreticky se totiž jejich příslušníci mohou dopustit čehokoliv, aniž by byl bezprostředním viníkem Kreml. V -době, kdy se země chystá k přelomovým parlamentním, a především prezidentským volbám a část opozice připravuje masové protesty, to je opravdu silný signál. Ten rozhodně nemůže nechat lhostejnými nejen přívržence demokratického vývoje Ruska, ale ani sousedy této stále asertivnější mocnosti.
