Takový soudní spor přitom v historii Česka probíhá vůbec poprvé. Kalousek v roce 1992 napsal skladbu Chodím ulicí. Helešic o 10 let později vytvořil píseň In Da Yard, která je podobná. Kalousek pak začal po Helešicovi požadovat polovinu honorářů. Ten ale odmítl s tím, že podoba je náhodná a on Chodím ulicí „nikdy před tím neslyšel“.
Jasno měl včera do sporu vnést znalec Jaroslav Šťastný z JAMU. Soudci Martinu Valehrachovi ale moc nepomohl. Připustil sice, že obě písně jsou ve dvou taktech melodicky zcela totožné, zároveň ale vysvětlil, že takové shody jsou časté, protože „populární hudba středního proudu“ je tak banální, že považovat za „původní kteroukoliv ze skladeb lze jen s velkou nadsázkou“.
Pop si podle Šťastného již léta půjčuje z „obecného rezervoáru“ hudby, obměňuje se jen málo a je „originální zhruba tak, jako když děcka staví věže z kostek“. Skladby obou autorů přitom podle znalce z tohoto proudu nijak nevybočují. Rozhodnutí padne zřejmě v listopadu, po výslechu svědků, kteří mají popsat okolnosti, za jakých Helešic In Da Yard skládal.
Jasno měl včera do sporu vnést znalec Jaroslav Šťastný z JAMU. Soudci Martinu Valehrachovi ale moc nepomohl. Připustil sice, že obě písně jsou ve dvou taktech melodicky zcela totožné, zároveň ale vysvětlil, že takové shody jsou časté, protože „populární hudba středního proudu“ je tak banální, že považovat za „původní kteroukoliv ze skladeb lze jen s velkou nadsázkou“.
Pop si podle Šťastného již léta půjčuje z „obecného rezervoáru“ hudby, obměňuje se jen málo a je „originální zhruba tak, jako když děcka staví věže z kostek“. Skladby obou autorů přitom podle znalce z tohoto proudu nijak nevybočují. Rozhodnutí padne zřejmě v listopadu, po výslechu svědků, kteří mají popsat okolnosti, za jakých Helešic In Da Yard skládal.
