Očištěný žíravinou

Vnesl tímto krokem Jiří Čunek do svého případu světlo? Ano i ne. Po přečtení oněch třiceti stránek nám musí být jasné, že pan Salichov neposuzoval případ nestranně. Zatímco všechna tvrzení Jiřího Čunka a těch, kteří jej měli uplatit, pan státní zástupce akceptuje bez pochyb, tvrzení Marcely Urbanové jsou neustále a systematicky označována za nevěrohodná a různými způsoby jsou zpochybňována.

Nejde vůbec o to, že by obvinění nemělo být zpochybňováno, spíš vadí to, že pan Salichov se zeptal Čunka a spol.: Předali jste si úplatek? No a když mu odpověděli záporně, další věrohodnost jejich výpovědi nijak nezkoumal. Všichni svědci tak „pěkně“ vypovídali v Čunkův prospěch, až se mnozí ocitli před soudem, jenž zkoumá, zda křivě nevypovídali.

Salichovův elaborát samozřejmě vysvětluje bídu místní justice, někdy se holt „prokurátor“ zamiluje, zde shodou okolností do místopředsedy vlády. Skandální je ale Salichovova švejkovská logika. Když psychologové připouštějí, že svědkyně může vypovídat nepravdivě, on vyvozuje, že její tvrzení „nelze posuzovat jinak než jako nepravdivé“.

Svým způsobem má Jiří Čunek smůlu. Jestli je nevinný, pak to už nikdy nedokáže. Patláci, podvodníci a hlupáci české justice jej „zachraňovali“ tak nešikovně, že z případu vychází jako protřelý cynik. Tomuto dojmu ostatně pomáhá i sám třeba tím, že jej pobuřují údajné výroky paní Andělové, zatímco řeči a skutky výtečníků Pavla Němce a Pavla Kučery jako by se jeho kauzy netýkaly. Jedině soud mohl politikovi Čunkovi pomoci, teď už mu nepomůže, je z něj český O. J. Simpson. Podle práva je nevinný, ale většina si myslí opak. A s touhle zátěží předsedu křesťanské strany příliš dlouho vykonávat nelze.