"Doufám a věřím, že k podobným procesům již nikdy nedojde," řekla na pietním setkání ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Podle ní však média a "lidé velkých slov" dokážou zmanipulovat veřejné mínění dnes stejně jako tehdy. Ministryně se zároveň omluvila za podíl jejích předchůdců v úřadu na perzekuci nepohodlných osob před rokem 1989.
Kovářová připomněla, že za komunistického režimu se v Československu uskutečnilo celkem 35 zfingovaných procesů, které byly vedeny proti 639 obviněným. "Bylo vyneseno deset rozsudků smrti, 48 trestů doživotí a dohromady trestů odnětí svobody v délce 7830 let," prohlásila ministryně.
Aleš Kýr z vězeňské služby dodal, že popraviště v pankrácké věznici vznikla v roce 1947 a první dva lidé zde byli za protikomunistický odpor usmrceni 19. února 1949. Poslední poprava se na dvoře vězení konala v červenci 1954, následně se rozsudky smrti vykonávaly v suterénu.
Morální síla a víra v život
"Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží. Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno," ocitoval z posledního dopisu Horákové náměstek ÚSTR Marek Junek. Připomněl její morální sílu a víru v život.
Soud s Miladou Horákovou se stal symbolem politických procesů v komunistickém Československu. Před 60 lety, 8. června 1950, byl nad přední československou političkou a dalšími 12 obžalovanými, vesměs představiteli nekomunistických stran, vynesen přísný rozsudek. Za "záškodnické spiknutí proti republice" byli čtyři lidé - Horáková, historik a kritik Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a podnikatel Oldřich Pecl - odsouzeni k smrti. Horáková byla popravena v ranních hodinách 27. června 1950 na dvoře pankrácké věznice.
