„Jestli je má demise řešením, pak ji tu oznamuji,“ řekl Sání v televizi v reakci na otázky od rozhněvaných spoluobčanů, kteří vládě vytýkali neschopnost. „Oficiálně odstoupím a předám svou demisi parlamentu v neděli,“ dodal.
Premiérův mluvčí však později agentuře Reuters řekl, že premiér oficiálně neodstoupil a ani nemá v úmyslu odstoupit. Prý chtěl jen říci, že odejde, pokud si to lid bude přát. Oficiální demisi by ale nejprve musel sepsat a pak ji předat parlamentu, který by ji mohl přijmout, anebo odmítnout, vysvětlil mluvčí.
Premiéra v televizním rozhovoru rozčílil příval kritiky, že nedokázal zajistit bezpečnost, fungování státních služeb či obstarat pomoc pro uprchlíky. Když se moderátor zeptal, zda v případě protestů odstoupí, Sání prohlásil, že „lidi nemusí proti mě protestovat, protože oficiálně se zříkám funkce“. „Můžete si sehnat jiného premiéra, který kouzelně vyřeší všechny problémy,“ řekl.
Pokus o atentát
Sání koncem května přežil pokus o atentát. K útoku došlo, když opouštěl zasedání parlamentu ve východolibyjském městě Tobrúk. Neznámí ozbrojenci prý začali střílet na jeho automobil a zranili jednoho ze Sáního osobních strážců.
Roztříštěná země. V Libyi se bojuje o víru, území a taky ropu |
Kritici tvrdí, že Sáního kabinet dává o sobě vědět hlavně prohlášeními, které nemají žádný smysl vzhledem k chaosu v zemi. Kupříkladu v pondělí Sáního vláda ohlásila, že mezinárodní letiště v Tripolisu by mělo nést jméno posledního krále Idrise, kterého v roce 1969 svrhl plukovník Muammar Kaddáfí. Letiště je už rok mimo provoz a Sáního vláda jej nemá pod kontrolou.
Správa rozvrácené Libye
V rozvrácené Libyi nyní funguje povstalecká vláda a parlament v Tripolisu a pak zvolený a mezinárodně uznávaný parlament a jím podporovaná vláda sídlící v Tobrúku na východě země. OSN se snaží, aby byla v zemi nastolena vláda národní jednoty. Znepřátelené libyjské strany zatím bez většího úspěchu jednaly pod záštitou OSN nejprve v Maroku a nyní v Ženevě.
Libye se ocitla v chaosu po svržení Kaddáfího režimu v roce 2011. Milice, které proti němu bojovaly, následně odmítly složit zbraně. Mocenské vakuum umožnilo mimo jiné i posílení pozic radikálů. Část z nich se přihlásila k organizaci Islámský stát, která ovládá rozsáhlé oblasti v Iráku a Sýrii.
