21. dubna 2010 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Opera, která řeže jako skalpel,
míří na filmové plátno

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Film Zítra se bude... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Film Zítra se bude... | foto: Hana Smejkalová
Na počátku byl úmysl Jana Hřebejka pořídit několik záběrů z operní inscenace o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude... pro film Kawasakiho růže. Brzy ale bylo jasné, že se podařilo zaznamenat jednu z nejzajímavějších hudebních inscenací posledních let.

Vlastně náhodou, jakýmsi zázrakem se podařilo do filmové podoby převést jednu z nejzajímavějších divadelních inscenací posledních dvaceti let, operu Zítra se bude... autorů Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila s charismatickou Soňou Červenou v hlavní roli.

Film Zítra se bude...

Tato reflexe zrůdnosti totalitních režimů měla premiéru v Divadle Kolowrat Národního divadla před dvěma lety a od té doby její uměleckou osobitost a emocionální uhrančivost pocítili diváci více než padesátky repríz nejen v Praze, ale i na řadě festivalů včetně Nitry a Helsinek, získala ceny Alfréda Radoka, Divadelních novin i Sazky.

Film se prostřednictvím společnosti Aerofilms, která už má s "operou v kině" zkušenosti coby český průkopník celosvětově úspěšného projektu přenosů z Metropolitní opery, dostane po slavnostní premiéře 4. května 2010 v rámci Evropských dnů opery do kin 13. května. A byl vybrán i do oficiálního programu karlovarského filmového festivalu. Věřme, že se dočkají i diváci České televize.

Film Zítra se bude...

Čeští filmaři skromně v pozadí
Kdo měl možnost zažít Zítra se bude... v Kolowratu, si jistě před projekcí kladl otázku, zda vůbec lze takto unikátní inscenaci, scénicky založenou na principu prostupných zrcadel se spoustou "zrádných" odrazů, přenést na filmové plátno. Filmový záznam jednoho představení prostřednictvím tří kamer v režii zkušeného Jana Hřebejka, kameramanů Jana Malíře a Martina Šáchy a střihače Vladimíra Baráka divadelní dojem z intimní atmosféry Kolowratu nepřenesl bezezbytku, ale prokázal, že pohled kamer může zajímavě akcentovat detaily, přinášet nečekané úhly pohledu a působivé světelné kompozice do nového, svébytného tvaru.

Film Zítra se bude...

Syrová osobní konfrontace diváků s vlastním vnímáním "politického procesu s Miladou Horákovou", kterému jsou v Kolowratu vystaveni pohledem na sebe v zrcadlové stěně, výmluvně propojující jeviště s hledištěm, se sice takto "snesitelněji" rozpustí v anonymitě sedadel kinosálu, ale získá další dimenzi výpovědi o době komunistické hrůzovlády. Tento "konfrontační" aspekt zapojení publika snad mohl být ještě silnější, kdyby kamera neulpívala na tvářích v hledišti sedících konkrétních známých lidí, kteří s příběhem Milady Horákové ani operou nesouvisejí a jen odvádějí pozornost jinam. Na druhé straně – bez takto sestaveného "publika" by patrně film nevznikl, neboť původně Hřebejk zamýšlel použít jen několik záběrů do svého filmu Kawasakiho růže.

O filmu

Zítra se bude...
(ČR 2010)
Režie: Jan Hřebejk
Distribuce Aerofilms
Premiéra 4. 5. 2010

Je třeba ocenit, že na rozdíl od přenosů z Metropolitní opery, kdy se jejich režiséři často výrazně vzdalují od podoby představení, jak ho vidí diváci v hledišti, zůstali čeští filmaři skromně v pozadí. Plně tak posloužil autorům divadelního tvaru: Aleši Březinovi, Jiřímu Nekvasilovi a scénografovi Danielu Dvořákovi. Je dobře, že strhující výkony Soni Červené, Jana Mikuška, ale i dívek z Canti di Praga, Kühnova dětského sboru, orchestru PurPur s dirigentem Markem Ivanovičem zůstanou zachovány a dostupné širšímu publiku – vedle dokumentárního filmu Olgy Sommerové Do samoty v tanci, v němž se prolínají záznamy vzniku opery s autentickým dobovým zachycením procesu.

Film Zítra se bude... v distribuci Aerofilms zatím míří k divákům, kteří si již zvykli do kina chodit na operu. Třeba říci, že z hlediska digitální kvality obrazu a pětikanálového zvuku je záznam srovnatelný s přenosy z MET. Liší se však trýznivou naléhavostí výpovědi o nás a naší vlastní minulosti.

Zítra se bude... se dotýká stále nezhojených míst naší poválečné historie. Monumentální výkon Soni Červené je jako ostrý řez skalpelu, který bolí, ale může z rány vypustit nahromaděný hnis. Děsivý příběh Milady Horákové, který ji přes mučírny gestapa přivedl na popraviště komunistického režimu, klade nepříjemné otázky po osobní statečnosti každého z nás. V "hledišti" totiž mohou sedět ti, kteří podepisovali petice požadující tresty smrti pro "zrádce". A jsou tam i takoví, kteří podepíšou jiné, pokud to doba bude žádat – aby přežili pokud možno v klidu.

Helena Havlíková
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz