Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Operace Anthropoid: Jen činy pro vlast přinesou ovoce, říkal kaplan Petřek

Lidé

  8:00
„O prázdninách v roce 1942 jsem měla první vysvědčení z 1. třídy obecné. A tak jsem se těšila, jak budu pochválena. Tatínka nebylo,“ vzpomínala po letech Jiřina Juláková. Tatínka v tu dobu zrovna vyslýchali a mučili nacisté. A když šla školačka po prázdninách do druhé třídy, ztratila ho úplně. Jejím otcem byl Vladimír Petřek. Kaplan, jenž v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici ukryl parašutisty, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha. Popravili ho 5. září 1942.

Vladimír Petřek foto: ČTK

Jiřinka společně se svou maminkou unikly nacistickému řádění jen proto, že žily odděleně. Dlouhodobě pobývaly v Rožnově pod Radhoštěm. Stejné štěstí jako ony ale většina Petřekových příbuzných neměla. Skoro všichni našli smrt v koncentračním táboře.

Vladimír se narodil 19. srpna 1908 do rodiny učitele a velkého vlastence Josefa. Pro rodiče byl teprve druhým dítětem, postupně mu ale přibylo dalších osm sourozenců. Od malička byli všichni vychováváni k pravoslavné víře, takže není takovým překvapením, že se Vladimír rozhodl pro dráhu kněze. Nejprve šel studovat do Olomouce, později do Sremských Karlovic a Bělehradu. V době svých studií se také seznámil s Matějem Pavlíkem, pozdějším biskupem Gorazdem.

Operace Anthropoid

Protože pravoslaví dovoluje svým kněžím uzavírat sňatky, rozhodl se Petřek ještě před vysvěcením vstoupit do manželství. Za ženu si vybral Jiřinu Reinlovou, se kterou se znal z Rožnova už několik let. Společný život ale nezačali manželé na rodné Moravě, nýbrž v Praze. Do hlavního města se přestěhovali nedlouho po svatbě.

Jejich štěstí ale moc dlouho nevydrželo. Vladimír totiž cítil, že do kněžského poslání nevkládá dost, takže se rozhodl žít v odděleném manželství. Proto se Jiřina se i s jejich dcerou Jiřinkou na podzim roku 1938 přemístila zpět do Rožnova pod Radhoštěm.

Avšak události podzimu roku 1938 nepřinesly do života mladého kněze jen změny osobního rázu. Po podpisu Mnichovské smlouvy začal Petřek aktivně pomáhat lidem, kteří bojovali proti nacistickému bezpráví. Od počátku například vystavoval Židům křestní listy, aby mohli snadněji získat vystěhovalecká víza. Hlavní úkol na něj ale teprve čekal...

Resslova ulice, Edvard Beneš, Vladimír Petřek

Když nastala absolutní nutnost

Den před samotným atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, tedy 26. května 1942, přišel za Petřkem do kostela Jan Zelenka-Hajský, jeden z předních sokolských odbojářů a především blízký spolupracovník Gabčíka a Kubiše. Kněz provedl Zelenku podzemím kostela, aby mu ukázal možný úkryt. Současně ale připomínal, že ho může poskytnout jen provizorně a pouze v případě absolutní nutnosti. Avšak o tom, koho by měl schovat, již více nepátral. Stačilo mu prý ujištění, že se jedná o dobré Čechy.

Operace Anthropoid: Tucet zapomenutých hrdinů

Vážení čtenáři, od 15. května Vám každý den přinášíme jeden hrdinský příběh lidí, kteří nezištně pomáhali československým parašutistům při akci Anthropoid. Všechny příběhy budete moci najít pod odkazem Operace Anthropoid: Tucet zapomenutých hrdinů.

Ona absolutní nutnost nastala už o dva dny později. 28. května 1942 večer, den po atentátu, přišel do kostela první parašutista Jaroslav Švarc. Nedlouho poté přibylo dalších sedm. Jako poslední se schoval 1. června Josef Gabčík. Co všechno se dělo během následujících dnů, zůstává nadále trochu nejasné.

Protektorátní noviny například i několik měsíců po atentátu přinášely nejrůznější informace o tom, co se v kostele dělo. Občané tak mohli číst, že Petřek „neváhal ani jediný okamžik vlastnoručně zvednout desku, která uzavírala jediný příchod do hrobky pod kostelem. [...] Obstaral chlorové vápno a kbelík a pravidelně sám vlastnoručně odstraňoval výkaly. Tento zločinec informoval teroristy o všech událostech ve vnějším světě, přinášel jim časopisy a stravu a umožňoval rozhovory s jinými účastníky spiknutí.“

Hovoří k vám kněz

Konec skrývání a osudný den pro parašutisty i kaplana Petřeka nastal osmnáctý
červnový den. Byly tři hodiny po půlnoci, když do jeho bytu vtrhlo gestapo a odvedlo ho k výslechu do Petschkova paláce. Pak ho Němci zbitého a spoutaného odvezli do kostela a donutili ho vyzvat skupinku, aby se vzdala.

„Hovoří k vám kněz.“ Z krypty se ozvalo, že žádného kněze neznají, i když onen hlas slýchali po dobu ukrývání téměř denně. Pak pokračoval: „Tady mi říkají, že se máte vzdát. Prý se vám nic nestane a budou se k vám chovat jako k válečným zajatcům,“ vzpomínal po válce na okamžiky v kostele tlumočník gestapa. Jak je známo, parašutisté se Němcům nevzdali. O své životy se raději připravili sami.

Kaplan byl po akci v kryptě a smrti atentátníků uvězněn a tvrdě vyslýchán gestapem. Na jeho mučení se prý chodil dívat i samotný Karl Hermann Frank, státní tajemník Úřadu říšského protektora. Avšak Petřek, který měl výborné psychické i fyzické zdraví, násilí statečně vzdoroval. Vyšetřovatelům neprozradil jméno žádného ze svých spolupracovníků.

Jan Čikl, Vladimír Petřek, biskup Gorazd před soudem.

„Gestapáci se pokoušeli o psychologickou hru, přestali s fyzickým týráním a snažili se jej získat na svou stranu. Existuje svědectví spoluvězně, že Petřek opakovaně vyslovoval názor, že odboj znamená oběti a že jen činy pro vlast přinesou nakonec ovoce. Velmi těžce však nesl, že mezi vězni je biskup Gorazd,“ uvádí publikace o české pravoslavné církvi.

Mučení a výslechy skončily až po několika měsících. 3. záři 1942 se v Petschkově paláci uskutečnil veřejný proces s představiteli české pravoslavné církve. Vyneseny byly čtyři rozsudky smrti.„Obžalovaní předseda rady starších české pravoslavné církve srbského vyznání Sonnevend, biskup této církve Gorazd-Pavlík, kaplan Petřek a farář Čikl odsuzují se podle nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu k smrti. Jejich jmění se zabavuje.“ Kaplan Vladimír Petřek byl zastřelen o den později než zbylí obžalovaní. Zemřel 5. září ve 12 hodin v pražských Kobylisích.

Pomsta i rodině

Krvavé pomstě neunikla ani většina Vladimírovi příbuzní. Jeho otce Josefa, matku a dalších osm sourozenců brzy zatklo gestapo. Zatčení se díky těhotenství vyhnula jen nejstarší sestra Marie. Ostatní skončili v koncentračním táboře Osvětim. Skoro všichni tam zahynuli.

„Otec v koncentráku až do poslední chvíle vzdoroval všemu utrpení a nikdy ho neopustila víra ve vítězství. Čin, který vykonal bratr Vladimír, pokládali jsme jako on sám za samozřejmou povinnost příslušníka českého národa, a také tak jsme jeho důsledky nesli,“ napsal v knize vzpomínek Emil Petřek, kterému se jako jednomu z mála podařilo válku přežít.

A s odkazem svého otce hrdiny se celý život potýkala i Jiřina Petřeková vdaná Juláková. Na první léta po válce vzpomíná ráda, období 50. let už tak světlé nebylo. Přesto Jiřina Paměti národa svěřila, že atentátu dodnes nelituje, i když stál jejího otce život. „Kdybych se však měla potkat s těmi, kdo veleli exekucím, nebo s Geschkem či s K. H. Frankem, odvrátila bych se a ruku si s nimi nepodala. Odpuštění, to je nejtěžší přikázání, které jsme od našeho stvořitele dostali,“ řekla před lety.

Naše zdroje

Jiřina Juláková, nebojte se. Post Bellum. Projekt Pamět národa. (http://www.pametnaroda.cz/story/julakova-jirina-1935-3083)

Martin Jindra; Česká pravoslavná církev v letech 1942–1945 : securitas imperii (https://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/securitas-imperii/no25/009-039.pdf)

Internetová encyklopedia dějin Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2895)

Martin Jindra; Vladimír Petřek (1908-1942) : Ústav pro studium totalitních režimů (https://www.ustrcr.cz/uvod/odboj-a-perzekuce-krestanu-v-dobe-nacismu-a-komunismu/pravoslavna-cirkev/vladimir-petrek-1908-1942/)

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.