Operace Anthropoid: Mohla je prozradit půjčená čepice. Díky hrdinství vyslýchaných rodina přežila

Do života rodiny Ogounových se Gabčík a Kubiš dostali přes Petra Fafka, který parašutistům pomáhal. Jeho dceru Relu Fafkovou učil Josef Ogoun na gymnáziu, a protože Ogounovi již dříve ubytovávali dva lidi pronásledované gestapem, rozhodl se Petr Fafek požádat v květnu 1942 profesora Ogouna, jestli by dva parašutisty neubytoval.

Protože byl profesor pacifista a napsal několik brožur o tomto tématu, nebylo pro něj rozhodnutí o ubytování vojáků jednoduché. Sám Ogoun ve své knize Pravda o Heydrichovi napsal, že se rozhodl parašutisty ubytovat, „protože tito neútočili, nýbrž jen bránili svůj národ.“ Jan Kubiš a Jozef Gabčík se tak 19. května 1942 ubytovali u Ogounových a představili se jim pod krycími jmény.

„I říkali jsme jednomu Zdeněk a druhému Jarka a navázali jsme okamžitě příbuzenské vztahy, kde já sem byl strýcem, žena tetou a synové moji si hned s bratranci tykali,“ napsal o svém prvním setkání s Gabčíkem a Kubišem Ogoun. Podle Ogouna zůstali Jarka a Zdeněk v jejich domácnosti až do 27. května, tedy až do dne atentátu. S ošacením a jídlem pro další dvě osoby v domácnosti jim prý pomáhali rodinní přátelé.

Operace Anthropoid

Během osmi dnů, které vojáci strávili u rodiny, navštívil Gabčíka s Kubišem několikrát Jan Zelenka, kterého přezdívali strejda Hajský. Hajský byl členem domácího odboje ve skupině Obec sokolská v odboji. Ogounovi však o jeho činnosti nevěděli téměř nic.

Poslední večer před atentátem po poradě se Zelenkou prý zašel Kubiš za profesorem Ogounem, aby mu oznámil, že pokud se druhého dne nevrátí v obvyklou dobu, ať po nich rodina nepátrá.

Když 27. května vyráželi od Ogounových, vypůjčili si od synů aktovky a Gabčík si navíc od Luboše, který zrovna v ten den maturoval, půjčil i čepici a kabát. Svůj svrchník s několika náboji v kapse nechal v bytě. Kubiš do Milanovy aktovky schoval výbušniny, které se nakonec staly osudné říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi.

Večer v den atentátu německá armáda, policie, i gestapo podnikly mnoho zátahů po Praze. Nakonec wehrmacht obestoupil celé bloky bytových domů v Dejvicích, kde v bytových domech bydleli legionáři se svými rodinami. Rodina Ogounových na rozdíl od ostatních věděla, kdo by za atentátem mohl stát.

Němečtí vojáci prováděli domácí prohlídky ve většině domů v Dejvicích a tak se dostali i do bytu, kde parašutisté přebývali. Bylo velkým štěstím, že si nikdo z nich nevšiml svrchníku s náboji, který visel u Ogounových v šatníku. Vojáci tak odešli, aniž by nalezli cokoliv závadného.

Přímým vodítkem k rodině tak zůstávala už jen čepice, kterou si Gabčík od Luboše vypůjčil a zahodil ji na místě atentátu. Protože prý Luboše všichni jeho spolužáci i lidé v okolí znali, musel rodinný přítel Ogounových narychlo ušít novou.

Luboš Ogoun se stal uznávaným tanečníkem, choreografem, režisérem a šéfem baletu.

Druhý den ráno navštívila rodinu Ogounových paní Fafková se zprávami o parašutistech. Gabčík prý byl u nich doma. Kubiš dorazil do bytu Ogounových později večer, měl prý v obličeji ránu a v ní střepiny.

„Jste mou poslední záchranou, dál již nemohu,“ řekl prý Kubiš. Podle Ogounovy knihy byla paní Ogounová nervózní, protože tehdy očekávali další domovní prohlídku. „Vaše poslání je vyšší než naše a proto i život cennější, zůstanete u nás,“ řekl prý tehdy sám Ogoun.

Kubiš tedy zůstal u rodiny doma přes noc. Ráno pak měl vyprávět o průběhu atentátu
Ogounovým a nakonec odejít. Další den, tedy 30. května 1942, měla do bytu rodiny dorazit Rela Fafková, která jim sdělila, že se parašutisté ukryli v centru města v kryptách, neřekla však, kde přesně.

O smrti parašutistů se Ogounovi dozvěděli až z tisku. Každý den prý četli noviny a sledovali ména zatčených v napětí, aby se někdo neprořekl. Věděli o nich jak „strejda Hajský“ Zelenka a Fafkovi. Zelenka spáchal při zatýkání sebevraždu. Fafkovi byli všichni zatčeni, ale nikdo z nich jména dalších neprozradil.

„Že všichni bylo mnohokráte mučení, aby prozradili další pomahače, dá se lehce souditi,“ napsal Ogoun. „Avšak z faktu, že jsem zůstal nezrazen, plyne, že nikdo z nich ani nemukl, ale raději všichni podstoupili smrt, než, aby vyzradili“.

Rodina Ogounových byla nakonec ušetřena veškerých vyšetřování i soudů. Zůstali neprozrazeni. Za jejich svobodu a život zaplatila rodina Fafkových, kteří parašutisty do života Ogounových přivedli. Petr Fafek se ženou a dvěma dcerami byli všichni popraveni 24. října 1942.

Profesor Ogoun napsal o svém účinkování v atentátu na Heydricha hned po válce v roce 1945 knihu Pravda o Heydrichovi. Vydal ji vlastním nákladem s podporou města Kroměříže a obce Počenic.