Co se vlastně stalo? V prosinci napsal Rath sto sedmi ředitelům středočeských středních škol žádost o uspořádání ankety, jak by se měla jmenovat jím zamýšlená univerzita. Šedesát tři ředitelů usoudilo, že mají dost jiné práce, než otravovat učitele i žáky nesmyslnou anketou, a neodpověděli. Hejtmana to popudilo natolik, že je chce potrestat srážkou dvou tisíců z platu. Naopak odměněni mají být ti, kteří odpověděli.
Hejtman jako nejvyšší představitel zřizovatele měl nepochybně právo tázat se ředitelů, avšak trestání za nevyhovění prosbě je, mírně řečeno, nezvyklé. Někteří ředitelé jsou dokonce voláni na kobereček na krajský úřad. Kdyby hejtman chtěl ředitele skutečně úkolovat, mohl to udělat prostřednictvím úředního aparátu, a ne osobním dopisem.
Celou akci je nutno nahlížet nikoli jako veselou historku, ale jako politický nátlak, který polistopadové střední školy v republice nepamatují. Ředitelům, kteří jsou, nejen co do odměn, ale i pokud se financí pro školu týče, vydáni na milost a nemilost kraji, bylo ve středních Čechách natvrdo řečeno, že mají držet ústa a reagovat i na to, co je jim jen naznačeno. Bouřit se patrně nikdo nebude, pracovněprávní spor s hejtmanem může trvat roky a následná šikana poškodí školu, kterou dotyčný vede. Ostatně sám Rath šikanou neposlušným ředitelům otevřeně vyhrožuje.
Nebezpečné je především to, že nesledujeme jednotlivý exces, ale programovou snahu ČSSD ovládnout a zpolitizovat veškerý veřejný prostor. Vyhození ředitelů nemocnic (Rath) či zařízení sociální péče (Emmerová), znejistění vlastníků těch soukromých, to byly jen první kroky. Nyní je na řadě školství - zastrašení ředitelů a následné vyhození těch nepohodlných bude následováno jejich případným nahrazením „experty“ s oranžovou pracovní knížkou.
Soudů se vůdcové ČSSD nebojí, mají svou taktiku: Kašleme na zákony i právo. Než doběhnou všechny soudy, vyhrajeme parlamentní volby a pak všechno „zařídíme“. Vzhledem k zachování právního státu je to postup šílený.
Hejtman jako nejvyšší představitel zřizovatele měl nepochybně právo tázat se ředitelů, avšak trestání za nevyhovění prosbě je, mírně řečeno, nezvyklé. Někteří ředitelé jsou dokonce voláni na kobereček na krajský úřad. Kdyby hejtman chtěl ředitele skutečně úkolovat, mohl to udělat prostřednictvím úředního aparátu, a ne osobním dopisem.
Celou akci je nutno nahlížet nikoli jako veselou historku, ale jako politický nátlak, který polistopadové střední školy v republice nepamatují. Ředitelům, kteří jsou, nejen co do odměn, ale i pokud se financí pro školu týče, vydáni na milost a nemilost kraji, bylo ve středních Čechách natvrdo řečeno, že mají držet ústa a reagovat i na to, co je jim jen naznačeno. Bouřit se patrně nikdo nebude, pracovněprávní spor s hejtmanem může trvat roky a následná šikana poškodí školu, kterou dotyčný vede. Ostatně sám Rath šikanou neposlušným ředitelům otevřeně vyhrožuje.
Nebezpečné je především to, že nesledujeme jednotlivý exces, ale programovou snahu ČSSD ovládnout a zpolitizovat veškerý veřejný prostor. Vyhození ředitelů nemocnic (Rath) či zařízení sociální péče (Emmerová), znejistění vlastníků těch soukromých, to byly jen první kroky. Nyní je na řadě školství - zastrašení ředitelů a následné vyhození těch nepohodlných bude následováno jejich případným nahrazením „experty“ s oranžovou pracovní knížkou.
Soudů se vůdcové ČSSD nebojí, mají svou taktiku: Kašleme na zákony i právo. Než doběhnou všechny soudy, vyhrajeme parlamentní volby a pak všechno „zařídíme“. Vzhledem k zachování právního státu je to postup šílený.
