O čem se mj. v rozhovoru mluví?
Zhruba před rokem jste varoval před migrační krizí, že se do Evropy povalí statisíce běženců ajednotlivé země omezí své hranice, za což vás tehdy někteří západní politici odsoudili. Když se ztoho dnes mnohé děje, cítíte zadostiučinění?
Jsem z lidského těsta a mám city, ale zjednávat si nebo pociťovat zadostiučinění, to by bylo malicherné. (...) Problémem je, že se z evropské politiky vytratily úvahy zdravého rozumu. Evropská politická elita dnes sedí v takovém uzavřeném ideologickém obalu, který má jen mizivý vztah s realitou. To jsme viděli už před rokem, když se projevily první známky migrační krize. Nás, kdo jsme to sledovali z pohledu zdravého rozumu, bylo velmi málo. Nehleděli jsme na ideje a ideologie, do kterých to lze vecpat, ale na věc samotnou neboli na to, že lidé nekontrolovaně, masově proudí do světa, kde žijeme my.
Necítím tudíž zadostiučinění, ale spíše radost, že se Evropa pomaličku vzpamatovává a začíná se na tento problém dívat z pohledu zdravého rozumu. Nečinit tak svědčí o sebevražedných sklonech. Evropa musí upustit od sebevražedných sklonů a vzchopit se.
Maďarsko postavilo jako první plot, aby zastavilo příliv uprchlíků. Dnes už je situace zcela jiná a plot chce stavět také Rakousko. Jak těžké bylo rozhodnutí, že Maďarsko vybuduje plot?
Rozhodnutí těžké nebylo. Těžké bylo vydržet to mstivé tažení, které po něm následovalo, a ubránit se. Rozhodnutí nebylo těžké proto, že k tomu člověk nemusel být raketový vědec. Ani já osobně nejsem žádný vynikající odborník, spíš stojím oběma nohama na zemi. Pocházím z malé vesnice, kde by vám řeklo deset lidí z deseti, co se musí dělat. I těm nej obyčejnějším lidem bylo jasné, že není možné dovolit, aby nám do života bez kontroly napochodovaly takové davy a skupiny lidí, o kterých nevíme, co jsou zač, co chtějí a odkud přicházejí. K tomu člověk nemusí být politikem, vedoucím představitelem státu ani vědcem.
Co říkáte argumentu, že bychom imigranty měli vítat, neboť nahrazují momentálně chybějící pracovní sílu a za několik desítek let nám budou právě oni zajišťovat důchody?
Domnívám se, že každou velkou přistěhovaleckou vlnu charakterizuje jeden zásadní omyl. Hostitelské země očekávaly, že získají pracovní sílu, jenže nedostaly pracovní sílu, ale lidi. Jsou to totiž lidé z masa a kostí, kteří mají svoji duši, kulturu i náboženství. Není možné brát v úvahu pouze sílu jejich svalů, protože obdržíme celého člověka s jeho kulturní identitou, s problémy soužití, které jsou s tím spojeny, a s faktem, že evropské pojetí života vůbec nepovažují za něco, co by měli následovat. Svoji kulturu považují za hodnotnější, a proto se nechtějí začlenit, ale chtějí si zorganizovat vlastní paralelní život. To nastalo všude, to je fenomén paralelních společností v dnešní Evropě, v zemích, ve kterých je velký počet lidí, kteří přišli zvenčí. Střední Evropu tento problém zatím nezasáhl. To, že nemáme žádné dílčí společnosti žijící paralelně s námi, není nevýhodou střední Evropy, nýbrž jednou z jejích největších výhod a bude to také jednou z největších přitažlivých sil a nejvýznamnějších konkurenčních výhod našeho regionu v budoucnu. To samozřejmě není „politicky korektní“ myšlenka, takže se v Evropě ani nesmí vyslovit. Už jen za tuto větu budu po vydání tohoto rozhovoru napadán...
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání LN.
