Muž, který byl v neděli 12. září ve Varšavě spolu s řeholnicí Różou Marií Czackou (sestrou Elżbietou) prefektem vatikánské Kongregace pro blahořečení a svatořečení kardinálem Semerarem prohlášen za blahoslaveného, je nejen pro polské pamětníky známou osobností dějin 20. století, a to nikoli jen těch církevních.
Spletitá a často bolestná historie Polska vedla k tomu, že zájem o kardinála a jeho konflikty s mocí projevovali i ti, kterým byl vnitřní život církve lhostejný. O trvalém zájmu o jeho osobnost svědčí téměř dvě desítky filmů, hraných i dokumentárních, jež o něm byly během uplynulých čtyřiceti let v Polsku natočeny. A pozornost věnovaná této zemi pochopitelně vzrostla, když byl Wyszyńského krajan v říjnu 1978 zvolen papežem.
