Polévky mi většinou nic neříkají. Je to takové to jídlo, které člověk musí sníst, aby si mohl dát to, na co se opravdu těší. Něco jako když si nejdřív musíte udělat úkoly, než vám dovolí dívat se na televizi. V malé toskánské restauraci Osteria Da Clara v pražských Vršovicích jsem narazil na známého, který tam chodí pravidelně. "Musíš si dát polévku," řekl mi. "To je tady to nejlepší."
Měl pravdu. Pappa al pomodoro (59 Kč) v Da Claře byla pravděpodobně nejlepší polévka, jakou jsem v Praze jedl, ba dokonce možná nejlepší, co jsem vůbec kdy měl. Šlo o hlubokou misku plnou oranžovorudých kousků čerstvých rajčat a měkkých bílých cibulek, zahuštěnou spoustou strouhanky a parmazánu. Výsledkem byla aromatická, sytá, lehce nakyslá směs, ideální pro zahřátí v chladném podzimním dnu. Další polévka, carbaccia (59 Kč), je toskánská cibulačka s výraznou vůní bílého vína a opečeného fenyklu. Skončila hned na druhém místě.
Hromadné tajemství
A to je jen jedno z překvapení, která vás v Osterii Da Clara čekají. Prvním bylo množství hostů: pokaždé tu bylo plno. Což není tak těžké, když má podnik jen devět stolů s místem pro asi čtyřicítku lidí, ale poněkud to překvapí vzhledem k jeho umístění v rezidenční čtvrti. V zaplněné restauraci se lidé chovají uvolněněji a člověk si tu připadá jako mezi svými – během své první návštěvy jsem v Osterii zahlédl jednoho z nejznámějších pražských obchodníků s vínem a i jindy jsem si všiml, že tam chodí nejrůznější bonviváni a příznivci kvalitní gastronomie. A všichni se skvěle bavili. Výsledkem je, že si člověk připadá, jako by se účastnil nějakého hromadného tajemství.
Jakého? Třeba toho, že dobře se v Praze navečeřet vždycky neznamená omezit se na centrum města ani platit ceny pro turisty – v Osterii se obědová menu pohybují mezi 115 a 150 korunami (včetně příloh). No a? zeptáte se. V kantýně se najím laciněji. To může být pravda, ale ani v mé oblíbené kantýně není moc pravděpodobné, že něco ochutnám, hlasitě vykřiknu a okamžitě budu nutit své společníky, aby to taky zkusili. Přesně to se stalo s pokrmem, který se jmenuje fettine di maiale con mele e gorgonzola (149 Kč). Jde o porci velejemných vepřových plátků ovoněných šalvějí a podávaných s jablky a omáčkou z gorgonzoly. K tomu na másle opečené kousky mrkve, sladké a syté jako dort. Jindy jsem si dal k obědu scaloppini al limone (149 Kč), kde se tohle kouzlo opakovalo s hovězími plátky a voňavou citronovo-rozmarýnovou omáčkou.
Když jsem se sem vrátil na oběd do třetice, dal jsem si penne alla Norma (139 Kč). K extázi mě nedovedly, ale pořád šlo o velmi dobré jídlo: těstoviny byly přesně al dente a doplňoval je lilek, ricotta, rajčatová omáčka, česnek a přesně tolik chilli, aby to mělo ten správný jemný říz.
Večeře je tu o stupínek výš, co se týče složitosti receptů i cen. (Ty jsou ale pořád ještě velmi slušné – večeře pro dva o dvou chodech a spoustou vína vyšla včetně spropitného na rozumných 1100 korun.) Předkrm s názvem crostini misti (109 Kč) není nic víc a nic míň než talíř se čtyřmi druhy bruschetty: plátků bagety s lepkavým roztaveným sýrem, se sytou paštikou z něčeho, co vypadalo a chutnalo jako kuřecí játra, se sýrem a klobáskou a nasekanými rajčaty a bazalkou. K tomu kopeček dobře uvařených bílých fazolí – jednoduché, ale skvělé jídlo. Totéž se dá říct o salátu caponata (109 Kč), který se skládal z pořádné porce perfektně uvařeného lilku, cukety, celeru, rozinek, piniových oříšků, bazalky a česneku.
Již zmíněné fettine di maiale se objevuje i na večerním menu, tentokrát se sladkokyselou omáčkou z medu a čerstvých pomerančů (269 Kč), se sladkým vonným pečeným fenyklem, opečenými bramborami a onou úžasně máslovou mrkví. Doporučit mohu i zdejší nabídku čerstvých ryb (305–335 Kč), která se obměňuje podle toho, co je zrovna na trhu. Při jedné z posledních návštěv měli zrovna skvělého mořského vlka pečeného v solné krustě.
Můj soukromý vodní test
Obyčejnému designu restaurace a pohodové hudbě v pozadí odpovídá i obsluha: je neformální, ale velmi kvalitní. Můj oblíbený test – žádost o vodu z kohoutku – zvládla s úsměvem. Lahvovaná voda je možná dobrý byznys, ale pro životní prostředí je to katastrofa – což si myslí i tisíce lidí, kteří se sdružují ve skupině Pijme vodu z kohoutku na Facebooku a spoluvytvářejí a navštěvují skvělou stránku www.vodovoda.cz. Když někde dostanete vodu z kohoutku, aniž byste o ni museli svést boj, je to často známkou restaurace, která si váží svých zákazníků. Číšnice v Osterii Da Clara přinesly ne sklenici, ale celou karafu vody a bez ptaní ji doplňovaly pokaždé, když byla prázdná. Což vedlo k tomu, že člověk dá s radostí větší spropitné.
Kromě toho, když pijete vodu z kohoutku, zbude vám víc na víno. V téhle restauraci za něj ale stejně nezaplatíte žádné horentní sumy. Přestože tu mají jen velmi dobrá italská vína, cena lahve se pohybuje v příjemném rozmezí 200 až 600 korun. (Což by mělo člověka vést k zamyšlení nad podniky, kde si za lahev frankovky – byť je to pozdní sběr – neváhají naúčtovat 950 Kč.) Například domácí frascati (95 Kč za půllitrovou karafu) – suché kořenité víno – skvěle doplňovalo rybí pokrmy.
Že se tak vynikající restaurace skrývá právě ve Vršovicích, není náhoda. K této čtvrti přitáhlo už před lety kulinární pozornost Café Atelier a na místě Da Clary byl už dříve nápaditý restaurant Valletta. Člověka ale přesto překvapí, kolik pozitivních věcí se v tady daří spojit: mají skvělou kuchyni, je tu výborná atmosféra, přátelská obsluha a rozumné ceny. Vřele doporučuji.
Osteria Da Clara
|
