Bedřich Opočenský strávil většinu druhé světové války ve Volyni, kde se podílel na operacích odbojové organizace Blaník. Jeho vzpomínky zachycují situaci ve válkou zmítaném území. Na vlastní oči viděl bombardování, rasismus, krutost vojáků i smrt hlady mnoha válečných zajatců.
V září 1939 začala druhá světová válka a byl zahájen německý útok na Polsko: „Pocítili jsme válku. Luck byl bombardován německými letadly... A polská šlechta, armáda atd. utíkaly před německou armádou a ocitly se až u nás na Volyni, kde hledaly přístřeší – pomoc,“ popsal situaci Opočenský sbírce Paměť národa.
Úleva ale pro Poláky nepřišla, zato z východu dorazila i Rudá armáda. Sověti se podle Bedřicha Opočenského chovali velmi hrubým způsobem. „Přijížděli na vesnice a brali potraviny. Každý, kdo přišel na Volyň, potřeboval a bral. Ať to byli Rusové nebo Němci. I Poláci – ještě než začala válka.“
Když civilisté netrpěli pod německými nebo sovětskými vojáky, trpěli pod banderovci. „Ve dne vládli Němci a v noci vládli banderovci“, vzpomínal Opočenský. „Já na to nechci vzpomínat: já už jsem měl být třikrát po smrti. Chtěli mě pověsit, vedli mě k řece utopit, zastřelit, a všechno možné. Vždycky jsem se z toho vykřesal, protože jsem jim pohrozil kontakty na prezidenta Beneše, což je vždycky odradilo.“
Vstup do Československého armádního sboru
Ve věku dvaceti let, v březnu 1944, se Bedřich Opočenský rozhodl vstoupit do Československého armádního sboru. Odvod se konal ve volyňském Rovně.„Tam seděli za dlouhým stolem velitelé od různých zbraní. Na kraji seděl generál Svoboda. Pan Vlk šel s námi, s celou skupinkou, co vycvičil. Přišel k panu generálovi a hlásil: ‚Pane generále, já vám tady představuji skupinu hochů, které jsem se snažil vyškolit jako řidiče.‘ Svoboda poděkoval a řekl: ‚To je od vás chvályhodné.‘ Pak se přes stůl podíval dozadu a až skoro na konci seděl Vladimír Janko, to byl velitel tankové brigády. Svoboda mu povídá: ‚Tak co tomu říkáš, Vladimíre ?‘ Janko na to: ‚Pojďte sem! Ano, budete řidiči, ale tanku‘,“ uvedl Opočenský.
1/2 Dnes ráno po delší nemoci ve věku 92 let zemřel veterán z východní fronty plk. Bedřich Opočenský. Čest jeho památce. pic.twitter.com/UrLkaJBY83
— Martin Stropnický (@stropnickym) 29. října 2016
Opočenský byl tedy zařazen do výcviku pro řidiče tanku. „Byl to intenzivní výcvik, až šestnáct hodin denně. Soboty, neděle, svátky – neexistovalo. Dennodenně. I v noci bývaly výcviky. My jsme vycvičeni byli,“ uvedl.
Válka v T-34
Bedřich Opočenský od té doby celou válku strávil v sovětském stroji T-34.„Byly to nezmary. K poruchám docházelo většinou jen vlivem špatné obsluhy.“ První ostrá střelba jej potkala v rámci výcviku Kivercích – na vlastnoručně zhotovené dřevěné cíle.
Opočenský se účastnil útoku na Opavu a bitev u obce Sudice a Kobeřice. I zde Čechoslováci zaznamenali úspěchy i přes těžký odpor německých messerschmittů. Také se účastnil osvobozování Ostravy. Německý odpor byl ještě dost silný, jeden tank byl zničen pancéřovou pěstí. Opočenského T-34 však dokázal ubránit Sýkorův most až do příjezdu sovětských posil.
„Jeli jsme, letěli jsme, pálili jsme. Snad řidič uhnul jen o centimetr z těch kolejí, co byly vyjeté. Řach - dostali jsme to z pravé strany do pásu. Utrhlo to dvě pojízdná kola, prorazilo dno tanku a zranilo to Sašu (Alexandr Vízek ze Zdolbunova),“ popisoval Opočenský zážitky z jaselské operace, které se zúčastnil Polsku.
Konec války zastihl Opočenského v Golčově Jeníkově na Vysočině. 8. května 1945 se Opočenský s velitelem Vladimirem Jankem střetli s projíždějící německou kolonou. „Co teď? Němců bylo padesát a nás hrstka.“ Janko však přesvědčil německého důstojníka, že Německo kapitulovalo. „Na rohu byl hostinec – hospoda a tam měli rádio. Strčili ho do okna, naladili německé vysílání a on to německy slyšel. Vykulil oči, souhlasil s tím, sundal čepici a odepnul pásek se zbraní. Ten dal mně.“ Němečtí vojáci byli následně zajati.
Po demobilazaci získal statek v Sedlci u Litoměřic, kde mohl využít tamní zámečnickou dílnu. Po znárodnění své zámečnické dílny pracoval od roku 1951 nejprve v místním JZD v traktorové stanici, poté až do penze v textilním podniku jako dílenský mistr.
V listopadu měl být při příležitosti Dne veteránů na návrh ministra obrany povýšen do hodnosti brigádního generála ve výslužbě. „Bohužel, osud byl rychlejší. Čest jeho památce,“ uvedl Stropnický. Poslední rozloučení s vojenskými poctami se podle ministerstva obrany uskuteční zřejmě v pátek 4. listopadu v Chotiněvsi.
2/2 17. října vláda schválila můj návrh prezidentovi, aby plk. Opočenského u příležitosti Dne veteránů 11. 11. jmenoval brigádním generálem.
— Martin Stropnický (@stropnickym) 29. října 2016
