1. března 2010 10:18 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Otec s malou dcerou přežili při
zemětřesení v Chile pád ze 13. patra

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Domy v chilské metropoli po zemětřesení | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Domy v chilské metropoli po zemětřesení | foto: ČTK
SANTIAGO DE CHILE Když se jejich byt ve 13. patře začal třást, vtáhl Alberto Rozas svou sedmiletou dceru mezi dveře do koupelny a čekal, kdy to přestane. Místo toho začali padat. Budova, v níž byl jejich zbrusu nový byt, se složila k zemi jako poražený strom a oni se celou dobu drželi v náručí.

Rozas netušil, kde je nahoře a kde dole, dokud se nepodíval rozbitým oknem bytu a nezahlédl světlo měsíce v úplňku. Spolu s dcerou Fernandou se vysoukali ven do bezpečí a zjistili, že neutrpěli víc než několik škrábanců a odřenin. "Zemětřesení a ten pád byly strašlivé," prohlásil Rozas. "Držel jsem ji a ona se nepouštěla mě." Rozasovi sousedé, kteří bydleli na opačné straně chodby, měli větší smůlu.

Zůstali v pasti pod zřícenou budovou, jejíž trosky záchranáři mučivě pomalu rozřezávají elektrickými pilami a rozbíjejí hydraulickými kladivy. "Nemáme žádná naslouchací zařízení nebo kamery," postěžoval si velitel hasičů Ian Argo.

Do neděle bylo z patnáctipodlažní budovy Rio Alta vyproštěno 23 živých lidí a sedm mrtvých těl. Odhadem dalších 60 osob zůstává uvězněno uvnitř. Společnost Socovil, která budovu z betonu a skla dokončila v červnu loňského roku, vydala prohlášení, podle nějž stavba splňovala všechny předpisy. Ale obyvatelé jsou naštvaní. "Ta stavba byla očividně mizerná," domnívá se Rozas.

Pětadvacetiletý Abel Torres měl ze svého bytu v šestém patře výhled na řeku Bio Bio. Právě se vrátil domů ze zaměstnání v nočním klubu, když zemětřesení ve 3:34 místního času udeřilo. "Spadla na mě televize a najednou jsem viděl oknem hvězdy na obloze," vyprávěl. Se spolubydlící naskládali nábytek, aby se dostali k oknu, z nějž byl najednou strop, a vylezli ven bez šatů, pokrytí prachem.

Ve druhém patře Maribel Alarcónová a její manžel Gunther utíkali utěšit svého dvouletého syna Olivera, který se rozplakal chvilku před otřesy. Zřejmě je tím zachránil - Oliverův pokojík byl jediným místem jejich bytu, které zůstalo nepoškozené. "Hodně jsme se modlili a bůh nás nechal přežít," řekla Alarcónová.

O mnoho pater výš v budově spal Rozas a jeho dcera, když se všechno začalo třást. "Kolem byl prach, hluk, všechno padalo... Běželi jsme ke dveřím koupelny, a pak přišel pád a až po něm všechno konečně přestalo," vylíčil. Poté, co vylezli z trosek, vzal Rozas dceru do domu její matky a pak se vrátil zpátky, aby hasičům vysvětlil rozložení zhroucené budovy. Do bytu se ještě jednou vrátil, aby vytáhl Fernandiny léky a nějaké oblečení. A taky svoji kytaru.

ČTK




Najdete na Lidovky.cz