Krajně pravicový banskobystrický župan Marián Kotleba nařídil v úterý předčasné ukončení divadelního představení, které se mu nelíbilo údajně kvůli neslušným výrazům. Divadelní hru si přitom Kotlebův úřad objednal na slavnost oceňování učitelů v Brezně, informoval server Sme.sk.
Představení Kováči (Kováři) místního souboru Jána Chalupky v pondělí uprostřed zastavila pracovnice župního odboru školství na příkaz Kotleby, který seděl v hledišti, napsal slovenský server dennikn.sk. Žena, kterou župan poslal za herci, to zdůvodnila neslušnými výrazy používanými ve hře.
Otevřený dopis byl zveřejněn na Facebooku.
Otevřený dopis předsedovi BBSKProsím, abyste si tento list pročetl s otevřenou myslí a hlavně pochopením – věřím, že jste toho schopný „vážený“ pane Ing. Mgr. Mariáne Kotlebo. To, čeho jste se dopustil 14. 3. 2016 v Brezně (pro vás a vaše přisluhovačky velmi významné datum). Bylo vrcholem arogance a absolutní neúcty. Řeč je o přerušení představení Kováči v podání ochotnického souboru Jana Chalupky v Brezně – dále jen DSJCH. Krátce připomenu, že první zmínky o ochotnickém divadle v Brezně objevil Ladislav Čavojský (divadelní kritik) v novinách, které byly napsané k objasnění historie divadelního souboru. Pokud se historici drží (nebo by alespoň měli – že?) písemných pramenů. Tvrdí, že historie ochotníků v Brezně se píše od roku 1844 – od dohrání tehdy čtrnácté prvotiny – veselohra Kocourkov. Zveřejnil to anonym v Prešporských novinách (tehdy: Pressburger Zeitung) – nebyly to tedy žádné Horehronské plátky (ani propagandistické noviny úřadu vkládané do schránek občanům...). To znamená, že jste se díval na soubor, jehož tradice sahá za vaše poznání minulosti a data vzniku Slovenského státu (14. března 1939). Mimochodem datum 28.3. je známo jako mezinárodní den učitelů. Možná by stálo za zvážení vrátit jejich připomínku zpět právě na tento den a zároveň oslavit narození učitele národa – Jana Ámose Komenského. Ten je například známý výrokem „opakování, matka moudrosti“ - tak nezapomeňte 28.3. ne 14.3. - vy však máte rád data a numerologii,, vzpomeňme na čísla, pod kterými (určitě náhodou) kandidovali vaši nejbližší. Inscenace, která byla objednaná BBSK a na váš pokyn během představení přerušená, je plnohodnotná tragikomedie plná smutno-směšných osudů tří vojáků, tří národností (ano, je jich více). Hra jako celek nese morální poselství odpuštění, míru a spolužití národů. Poukazuje na nesmyslnost vojenských konfliktů a na vedlejší jevy, které válka (ať už jakákoli – nejen ta druhá) se sebou nese, ať už to bylo míchání národností nebo zbytečné smrti. Kdyby jste vydržel do konce a nezrušil představení (údajně kvůli expresivnímu vyjadřování se účinkujících), možná byste zachytil pointu (která by konkrétně vám nepasovala). Ještě jsem neslyšel Srba mluvit slušně, a to jsme s nimi v kontaktu skoro každý rok. Mají to totiž v nátuře (pokud jste to nepostřehl, autorem je Srb – bylo to na buletinu – to je ten papírek, který jste dostal před představením do ruky). Dovolím si vám přečíst Aristotelovu „Poetiku“ a nakreslit si na základě předlohy dramatický oblouk – který začíná expozicí, kolizí, konfliktem, katastrofou a katarzí. Vy jste vydržel až ke konfliktu (asi ho máte osobně rád). Nepočkal jste (a celé hlediště jste o to sobecky připravil) na katarzi. Tu Aristoteles definuje jako „očištění, ke kterému dochází pod vlivem otřesné prudkosti dramatického zážitku, kterého efekt podněcuje k přemýšlení a dodatečnému duševnímu zpracování. Dochází k přechodnému uvolnění sebevědomí.“ Věřím, že jsou to pro vás nesmysly. Duševní zpracování? Sebevědomí? Přemýšlení? Tohle všechno a mnohem víc lidé běžně dělají – zejména ti empatičtí. Ti by nedokázali zmařit jediným pokynem několik měsíců práce, ke které došlo z ochoty! Ani vám by se nelíbilo, kdyby uprostřed připravovaného projevu, který byste křičel v Bratislavě do mikrofonu na několikatisícový dav, někdo vypnul mikrofon. Ani vám by se nelíbilo, kdyby jste odešel z náměstí bez burácejícího agresivního davu (hercům a herečkám stačí potlesk). Autoři/autorky, režiséři/režisérky, herci/herečky, technici atd. Nejsou prostitutky! Je to řemeslo, tvrdá práce, nekonečné hodiny času stráveného zkoušením, cestováním a sebeobětováním – pro diváka! Divadelní představení není promenáda odhalených mladistvých dam a už vůbec to není soutěž přikázaná zřizovatelům škol jen proto, abyste si nahnal k urnám prvovoliče. Divadelníci a hlavně ochotníci byli a jsou základem naší kultury. Byli nositeem duchovní osvěty národa, na který tak často vzpomínáte ve svých „projevech“. Přerušit divadelní představení je jako zastavit mši v kostele! Kdo jste, že zasáhnete do výsledku inscenace? Jste režisér? Nebo se s rostoucími hlasy stáváte bohem? „Něco jiného je být odrazem boha a něco jiného je být pod obraz boží.“ Začalo to zastrašováním vedení Prvního slovenského gymnázia v Revúce. Neschválenými granty pro taneční studio, také BDNR v Banské Bystřici, teď DSJCH – přerušeným představením... Dovolte mi ještě pár otázek. Co bude dál? Hromadné pálení knih? Umění a kultura jsou duchovním dědictvím národa... národ bez kultury a umění není národem... je to jen bezduchá masa ustrašených egoistů, kteří se topí v existenci, aniž by to mohli jakkoli změnit (a to je ideální volič pro vás...) S pozdravem Mgr.art Matej Struhár |
