14. května 2011 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Otisky ženského světa Běly Kolářové

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Běla Kolářová s bustou svého manžela Jiřího | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Běla Kolářová s bustou svého manžela Jiřího | foto: Lidové noviny
PRAHA Je to její zatím nejrozsáhlejší výstava. Běla Kolářová, která zemřela v minulém roce ve věku 87 let, se jí ale bohužel nedožila.

Běla Kolářová (1923-2010) ještě zažila mezinárodní ohlas poté, co byly v roce 2007 její práce vystaveny na respektované výstavě Documenta v německém Kasselu. Ta odstartovala vlnu zájmu o její tvorbu v zahraničí.

Trochu nešťastné spojení

Na domácí půdě ovšem vystavovala jen zřídka: retrospektivu měla v roce 2006 v Národní galerii, rozsáhlejší samostatné výstavy v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově, v Muzeu umění v Olomouci, v Museu Kampa nebo v Domě umění města Brna. Její současnou výstavu nyní hostí Kunstverein v Kolíně nad Rýnem.

Práce Běly Kolářové tu jsou vystaveny spolu s pracemi mladé, roku 1977 narozené Lucie Stahlové, která pochází z Německa, ale v současnosti žije ve Vídni. Toto spojení na jedné straně zapojuje Kolářovou do dění současného umění. Současně je toto spojení trochu nešťastné, protože velké a výrazné práce Stahlové výstavním prostorům dominují a potlačují tiché a zdrženlivé fotografie a koláže Běly Kolářové.

Co fotit, když už je celý svět vyfotografován?

Co vlastně o této ženě, o které dlouho ani její přátelé nevěděli, že vytváří zajímavé práce, víme? Kolářová, dlouho ve stínu svého partnera Jiřího Koláře, začínala jako fotografka. Když ale slyšela větu, že "celý svět je již zfotografován", klasickou fotografkou už být nemohla. Začátkem 60. let začala vytvářet "umělé negativy".

Na celofán upevňovala různé předměty: zrnka máku, parafín, tuš, obaly od sušenek, slupky z cibule nebo brambor či kolečka z hodin. Poté je vložila do fotografického zvětšováku a použila je, jako kdyby se jednalo o opravdový negativ.

Rentgenogram Běly Kolářové

Rentgenogram Běly Kolářové

V Kolíně jich je celá řada jak ze začátku 60. let, tak z pozdější doby. Například krásný světelný otisk jakoby v kruhu tancujících semínek pampelišky z roku 1972. V takových fotografiích ještě doznívá lyrismus české fotografie, jak je nám znám z prací Františka Drtikola nebo Josefa Sudka.

Cesta ke světlu

Tyto experimenty dovedly Kolářovou ke světlu. Rozhodla se nechat působit světlo přímo na fotografický papír. Hned u vchodu kolínské výstavy jsou umístěny tři "rentgenogramy" z roku 1962/63, jak Kolářová tyto experimenty nazvala. Jsou to jednou exaktní kruhy a poté zase kruhy tančící a ztrácející se na ploše papíru. Vznikly kroužením žárovky nad fotografickým papírem.

Touto minimalistickou fotografickou kresbou Kolářová navázala na formální čistotu a exaktnost, charakteristickou pro jiné klasiky české fotografie: Jaroslava Rösslera a Jaromíra Funkeho. Současně svými pokusy předznamenává světelné experimenty součastného německého fotografa Wolfganga Tillmanse.

Vzorce a struktury ze rtěnek

Světlo přivedlo Kolářovou zpátky k fotografii. Pokoušela se zachytit nejenom světlo, ale i stín. Vznikají snímky všedních věcí a jejich stínů. "Abeceda věcí" je série fotografií z roku 1964, zachycujících předměty z domácnosti - otvírák na lahve, hřebík, šroubek nebo skoba -, které jsou ve své střízlivosti jedinečné. Ale Běle Kolářové brzy fotografie nestačila.

Dámy v Kolíně

Běla Kolářová a Lucie Stahlová
Kölnischer Kunstverein, Kolín nad Rýnem, do 29. května 2011

Proto začala rovnat a seskupovat nejvšednější věci jako nůžky, sponky, špendlíky a patentky na plochu bílého papíru. Tak vznikají nejrůznější vzorce a struktury. Později kreslí vzorce různobarevnými rtěnkami. V Kolíně je vidět celá řada těchto rtěnkových kreseb a koláží. Kolářová v nich i nadále zůstává u banálně všedních věcí, které čím dál radikálněji ukazuje jako opakování věčně stejného. Těmto všedním věcem zůstává až do konce života věrná.

Předměty ze světa ženské všednosti

Subtilní a drobné práce Běly Kolářové jsou v Kunstvereinu vystaveny společně s díly Lucie Stahlové. I ona používá předměty ze světa ženské všednosti, jakými jsou rtěnky, kolíčky na prádlo nebo ženské magazíny. Také ona vyrábí přímé otisky reálných věcí, které pokládá přímo na scanner, spolu se svými sarkastickými a někdy i vulgárními komentáři.

Takto vzniklé otisky zalévá do průsvitné umělé hmoty. Její tabule jsou daleko větší než práce Kolářové a hlavně jsou křiklavě barevné. Texty na nich jsou často komentáře k aktuálnímu dění na umělecké scéně, a proto ne každému srozumitelné.

Jak již předchozí výstavy ukázaly, jako výtvarná umělkyně je Běla Kolářová originálnější a svéráznější než její manžel Jiří Kolář. Zatímco on se stal za svého života světoznámým, jeho manželka žila v ústraní. I to patří k banalitám ženské všednosti.



Noemi Smolik, kritička umění žijící v Německu
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.