Ozzy je pakulturní terorista

Na stránce LN označené jako "Lidé" je článek převzatý z ČTK "Ozzyho úspěch: na dvacátý pokus". S netajeným respektem k tomuto zpěvákovi mne, a samozřejmě i další čtenáře (zřejmě i v dalších tiskovinách) článek informoval o tom, že tento rocker proslul ukousáváním hlaviček netopýrům, haváriemi, drogovou a alkoholovou závislostí, psychickými zhrouceními, hypochondrií, a také tím, že k řidičským zkouškám přicházel stále opilý, zfetovaný nebo něco podobného. V podobné proslulosti bohužel není jediným. Různé státy a města v nich stále objíždějí, nebo se na mnohých technopárty objevují různí, často polonazí, křepčící a vagabundům podobní "umělci", se stejným nebo i značně rozšířeným rejstříkem své "proslulosti", vyřvávající na svých vystoupeních primitivní, nejapné a nesmyslné texty za ohlušujícího rámusu reproduktorů, případně pyrotechniky. Samozřejmě se stávají do jisté míry vzorem, a jejich chování a jednání bývá příkladem "uměleckého světa" pro většinu mladé generace. Jsou v tom také podporováni a proklamováni agresivní reklamou i zveřejňovanými adorujícími názory a články pseudokulturních referentů sdělovacích prostředků. V současné době je pro celý svět aktuální a akutní boj s terorizmem. Což však nemají podobé příklady v souvislosti s lidmi o nichž se velmi často píše a slyší, u nichž je možné dozvědět se detailně i o všech negativních stránkách jejich jednání, chování a působení, a kteří se stávají do značné míry také idoly mladých, teroristický dopad, tentokrát v podobě terorizmu pakuturního a duchovního? Nejde sice o mrtvá a zohavená lidská těla, ale o zohavování mladistvých duší, o deformaci morální, mravní, kulturní a intelektuální stránky mládeže, která by měla být budoucností národů, států a světa. Při tom je jisté, že například drogy vedou velmi často nejen k osobnímu terorizmu vůči okolí, ale i k terorizmu masovému. Takto znetvořované mladé duše může sice později křísit a léčit praktický život, ale jejich nepřehlédnutelná část svému znetvoření také často tragicky podléhá. Nejen ve světě, ale také u nás je mnoho osobností, mnohem významnějších a zasloužilejších, s mnohem výraznější silou svého osobního, morálního, tvůrčího apod. příkladu než nějaký zprofanovaný rockerový zpěvák. Proč právě takové osobnosti jsou zejména pro mladou generaci, dokonce i ve školách a učilištích spíše upozaďovány. Neměli by si této skutečnosti a zmíněné situace v naší kulturní oblasti také konečně všímnout i naši zbrusu noví ministři školství a kultury?