Jediná odpověď, kterou režim již tři měsíce reaguje na pokojné demonstrace, je násilí – umocněné, „kombinované“: útoky zvláštních jednotek policie na Majdanu se spojují s individuálním pronásledováním opozičních aktivistů i obyčejných účastníků protestních akcí (sledování, bití, zapalování aut, domů, vpády do bytů, zatýkání, zveličené soudní procesy). Klíčové slovo je zastrašování. Protože to nefunguje a protesty jsou čím dál silnější, represe ze strany vlády jsou stále více restriktivní.
„Právní základ“ pro toto jednání vytvořila vláda 16. ledna, když poslanci, kteří jsou zcela závislí na prezidentovi, porušili jednací řád, hlasovací pořádek, plán projednávání a nakonec i ukrajinskou ústavu; rukama (!) za několik minut (!) odhlasovali celou sérii zákonů, které v zemi fakticky zavádějí diktaturu a výjimečný stav, aniž by bylo třeba ho vyhlásit. Například když píši a rozšiřuji tyto věty, porušuji při tom již několik paragrafů o „osočování“ a „podněcování nenávisti“ atp.
Stručně řečeno, pokud chceme dodržovat tyto „zákony“, musíme vzít v úvahu, že na Ukrajině je zakázáno všechno, co není vládou povoleno. A vláda povoluje jenom jednu věc – sklonit se před ní.
Ukrajinská společnosti s takovými „zákony“ nesouhlasí a 19. ledna opět hromadně vystoupila na obranu své budoucnosti.
PŘÍMÝ PŘENOS Z UKRAJINY NA KANÁLU ESPRESO.TV
Nejsme extremisté
Dnes můžete v televizních reportážích z Kyjeva vidět demonstranty v různých helmách a maskách na obličeji, někdy s dřevěnými holemi v rukou. Nevěřte tomu, že jsou to nějací „extremisté“, „provokatéři“ nebo „pravicoví radikálové“. Já a moji přátelé se teď sami vydáváme na naše manifestace s takovým a podobným vybavením. V tomto smyslu jsem teď „extremista“ já, moje žena, dcera, naši přátelé. Nemáme jinou možnost: bráníme životy a zdraví svých přátel i svoje vlastní. Střílejí do nás bojůvky zvláštních jednotek policie, naše přátele zabíjejí snajpeři. Jen ve vládní čtvrti bylo za poslední dva dny podle různých zdrojů zabito 5-7 protestujících. Počet těch, kteří zmizeli a nikdo o nich neví, dosahuje v celém Kyjevě několika desítek.
Nemůžeme protesty ukončit, protože by to znamenalo, že souhlasíme s tím, aby se naše země stala doživotním vězením. Mladá generace Ukrajinců, která vyrůstala a formovala se v postsovětských časech, přirozeně odmítá veškerou diktaturu. Pokud diktatura zvítězí, Evropa bude muset počítat s perspektivou Severní Koreje za svou východní hranicí anebo s – podle různých zdrojů – 5 až 10 miliony emigrantů. Nechci vás strašit.
Unášejí nás a bijí
Je to revoluce mladých. Vláda vede svoji nepojmenovatelnou válku hlavně proti nim. Po soumraku se po Kyjevě začínají pohybovat neznámé skupiny „lidí v civilu“, které chytají především mladé lidi, zvláště ty se symboly Euromajdanu a Evropské unie. Unášejí je, odvážejí do lesů, kde je svlékají a mlátí v silném mrazu. Je podivné, že oběťmi tohoto násilí jsou nejčastěji mladí umělci – herci, malíři, básníci. Zdá se, jako by po zemi kroužily „eskadry smrti“, jejichž úkolem je zničit to, co je nejkrásnější.
PODROBNĚ O REVOLUCI NA UKRAJINĚ: |
Ještě jedna charakteristická podrobnost: v kyjevských nemocnicích organizují policejní
síly zátahy na raněné protestující, zadržují je a (opakuji – raněné!) odvážejí na výslechy neznámo kam. Hledat pomoc v nemocnici je teď krajně nebezpečné i pro obyčejné kolemjdoucí, které náhodou zranil úlomek plastikového policejního granátu. Lékaři jen krčí rameny a předávají pacienty do rukou tzv. „strážců zákona“.
Krev za svobodu
Shrňme to: na Ukrajině dochází ke skutečným zločinům proti lidskosti, za něž je odpovědná současná vláda. Pokud jsou v této situaci zapleteni nějací extremisté, jsou to nejvyšší státní úředníci.
A pokud jde o dvě otázky, které jsou pro mě tradičně nejtěžší: nevím, co bude dál, a také nevím, co pro nás teď můžete udělat vy. V rámci svých možností a kontaktů můžete rozšiřovat tento apel. A ještě – souciťte s námi. Myslete na nás. My zvítězíme, přestože oni budou zuřit. Ukrajinský národ, a to říkám bez přehánění, prolévá vlastní krev v obraně evropských hodnot svobodné a spravedlivé společnosti. Doufám, že to oceníte.
(Autor souhlasil se šířením svého textu, titulky jsou redakční.)
JURIJ IHOROVYČ ANDRUCHOVYČ |