27. února 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Pád ho posadil na vozík. Talentovaný Šembera si chtěl zablbnout

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Lukáš Šembera hraje basketbal | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lukáš Šembera hraje basketbal | foto: Facebook - Lukáš Šembera Official
PRAHA Byl to závod, ve kterém o nic nešlo. On si však chtěl zajezdit, vyblbnout se. Proto se šestnáctiletý talent Lukáš Šembera rozhodl startovat v exhibici malých motocyklů, tzv. pitbiků, na parkovišti brněnského nákupního centra Olympia. Závod mu však moc nešel, 30 metrů před cílem jel sám na předposledním místě. A pak přišla v zatáčce chyba, kterých jezdec udělá během kariéry stovky. Jenže tentokrát měl pád fatální následky. Šemberova hlava narazila do obrubníku a on utrpěl vážné poranění míchy.

Motorky byly jeho vášní už od dvou let. „Táta se vždy pohyboval kolem motorek a s ním jsem se tam motal i já,“ vzpomíná brněnský rodák Lukáš Šembera. Už ve čtyřech letech měl svůj první stroj, malou krosku „padesátku“. Tuhle zálibu sdílel i se svým o dva roky starším bratrem Michalem. „Když to šlo, tak jsme pořád lítali na motorce. Vždycky jsme někde něco na mašině rozflákali, dali to nenápadně dohromady a dojeli zpátky domů,“ usmívá se.

Lukáš Šembera

Lukáš Šembera

Jak šly roky, uvědomoval si, že by se motorky mohly stát jeho životem. Tím, co ho bude jednou živit. I když si v pozdějších letech dobře uvědomoval, že pokud se chce motorkami zaopatřit, musí být hodně dobrý. V jeho neprospěch svědčil i fakt, že pochází z Česka, které není pro velké světové značky z reklamního pohledu tak zajímavé. „Takže jsem postupně chápal, že to je spíš cpaní prachů než jejich vydělávání,“ přiznává.

Po základní škole se začal učit na motomechanika, tedy obor, který ho vždy bavil. Jenže po necelém půlroce musel studií zanechat. Dohodl se totiž s týmem Matteoni Racing, že bude jezdit v seriálu mistrovství světa třídu do 125 kubických centimetrů na aprilii. „Snažili jsme se o to už předloni, ale tenkrát to naštěstí nevyšlo, protože by to bylo ještě příliš brzy,“ popisoval na jaře 2009 závodníkův otec Jiří. „Teď už ale bylo jasné, že na to Lukáš má, tak jsme začali obcházet týmy. A po třech odmítnutích jsme se domluvili s Matteoni.“

Šembera si v sedle aprilie vyzkoušel atmosféru závodu MS již rok předtím, kdy při brněnské Grand Prix překvapil sedmnáctým místem s minimálním odstupem od bodovaných pozic. Podpisem smlouvy v nejprestižnějším šampionátu se šestnáctiletému jezdci splnil sen, o kterém uvažují statisíce mladých závodníků po celém světě. „Rychle jsem si zvyknul. Spoustu lidí jsem znal z dřívějška, hlavně z Brna ze závodů,“ líčí. A stejně jako ostatní tajně přemýšlel, jaké to bude, až se postaví na stupně vítězů.

Rozjel sezonu 2009, ale do statistik MS si nakonec nepřipsal ani jeden bod. Všechny jeho naděje přerval jeden jediný den. Tím dnem se stala sobota 20. září 2009. Tehdy se v Brně zúčastnil akce Olympia Supermoto Night Show, pořádané na parkovišti obchodního centra. Proč? „Těšil jsem se na zajímavou akcičku. Nebyl důvod nejet, i když to bylo zadarmo. Netušil jsem, že by se něco zlého mohlo stát,“ krčí rameny.

Když přišel v závěru závodu pád, všichni si mysleli, že jezdec brzy vstane. Jenže parkoviště není profesionální trať plná únikových zón a bezpečnostních prvků. Šemberova hlava narazila na obrubník, který byste na okruhu nenašli. „Večer před závodem jsem kolem toho obrubníku šel a říkal jsem si: tady se někdo zabije. Takže jsem si osud tak trochu předurčil.“

Balík slámy stál špatně

Pořadatelé trať samozřejmě zabezpečili, v tomto místě ale naprosto hloupě. „Byl tam sice balík slámy, ale na obrubníku. Přece když jezdec spadne z motorky, tak jede po zemi. Ta sláma měla být dole před obrubníkem,“ popisoval další závodník MS Karel Abraham, který v Brně právě kvůli obavám o své zdraví nejel.

Sám Šembera už pořadatelům akce nic nevyčítá. „Nelze přeci vyčítat blbost. Mohl za to hlavně komisař, který kontroloval trať. Přál bych mu, ať si třeba někdy zkusí jeden můj den,“ říká jen. Pryč jsou i myšlenky na žalobu, kterou otec zvažoval. Závodník totiž podepsal papír, že jede na vlastní riziko. „Pořadatelé byli ale hodní, poskytli mi nějaké peníze ze závodů, co potom dělali. Aspoň takhle pomohli.“

Dva dny po závodě se fanoušci dozvěděli z nemocnice první zprávy. „Jeho stav je stabilizovaný, ale vážný a samozřejmě mohou ještě nastat komplikace,“ uvedl tehdy náměstek ředitele Úrazové nemocnice v Brně Jan Filipínský. Jenže neoficiálními kanály už pronikla spekulace, že je Šembera od hrudníku dolů ochrnutý. Spekulace, která se však bohužel ukázala pravdivou...

Září 2009 se ukázalo být pro české motocyklové talenty prokletým. Týden po Šemberovi těžce havaroval osmnáctiletý motokrosař Michael Špaček při závodu mezinárodního mistrovství republiky družstev v Lokti nad Ohří. Dvanáctého října těžkým zraněním hlavy podlehl.

Neřekli mu, že nebude chodit

Tou dobou prodělával Šembera několik operací rozdrcených obratlů. Dlouho věřil, že z nemocnice odejde po svých. „Časem si ale člověk začne uvědomovat, jak špatný to je,“ připouští. To, že nebude chodit, mu lékaři neřekli. „Nechali si to pro sebe. Já prostě pořád čekal a přišlo hov..,“ ulevuje si od plic.

Tehdy mu bylo šestnáct let. Byl tedy ve věku, kdy s ním mohli lékaři jednat buď jako s dítětem, nebo už jako s dospělým. A jak si připadal on sám? „Jako že se mnou nejednají vůbec. Specialisti, co operují záda, mají opravdu málo času. Něco se dozvědět byl opravdu boj. Když už mluvili, tak nekonkrétně. Zda něco říkali rodičům, to nevím. Mně ale neříkali nic a to mě fakt hodně štvalo.“ Náladu se mu snažila zvednout řada návštěv, podporu mu vyjádřilo přes televizi i mnoho hvězdných jezdců při říjnovém závodě MS v Estorilu. „Hodně mě potěšili. O to víc mě zarazilo, že když jsem byl loni na závodech v Brně, tak mě většina lidí ani nepozdravila,“ říká s trpkostí v hlase.

Na Vánoce se podíval domů a pomalu se začal smiřovat se svým osudem. „Na vozík jsem si zvykl. Člověk se přizpůsobí všemu, žiju teď prostě jiný životní styl.“

O rok později se dokonce opět zúčastnil exhibice na místě, které ho posadilo na vozík. Závodil na speciálně upravené čtyřkolce. „Chtěl jsem ukázat, že nejsem nějaká srač..., co by byla zalezlá doma. Nevím, proč bych měl mít na tom parkovišti nějaké zábrany. Je to místo jako jiný,“ hlásí.

Ačkoliv se jeho zdravotní stav prakticky nelepší, pořád doufá, že bude jednou chodit. „Četl jsem o léčbě páteře spoustu článků. Spoléhám na to, že lékařská věda jde dopředu. I když je mi jasné, že to bude stát pár milionů,“ praví.

Mezitím si pořídil nové bydlení i novou přítelkyni. V roce 2010 na podzim si udělal řidičák a plánoval, že si koupí auto. „Chci si koupit Škodu Fabii turbo diesel s ručním řízením. Ale pořádně ji vytuním a vyhraju si s ní,“ plánuje. Nezanevřel ani na motorky, pravidelně si šampionát pouští v televizi a drží palce Abrahamovi, který se mezitím dostal do elitní kategorie MotoGP.

V roce 2011 se také chystal znovu začít chodit do školy. „Ani si nepamatuju, jak se jmenuje. Je přes počítače. Dělám ji jen pro papír, ne aby ze mě byl počítačový magor,“ směje se. Jeho novou vášní se stalo něco jiného.

Podlehl totiž kouzlu tetování. „To mě hodně baví. Ještě jsem si teď objednal z Ameriky air brush pistoli, chci zkusit makat i s ní,“ říká Šembera, jehož tělo zdobí pár desítek „kérek“. Už teď dokonce občas tetuje kamarády, ale brzy by si tím chtěl i vydělávat. „Potřebuju si ale udělat licenci a ta stojí pětatřicet tisíc,“ povzdechne si. „Ale nestežuju si, jsem teď se životem v pohodě,“ řekl v roce 2011.

Od té doby si Šembera prošel nejrůznějšími dramaty. Dopadl na něj pesimismus a začal brát drogy. Také se pokusil o sebevraždu, ale právě po tomto neúspěšném pokusu se mu vrátila chuť do života a začal se soustředit na různé projekty a také rapovat pod pseudonymem L.U.K.

V roce 2016 Lukáš Šembera dál hraje za reprezentaci basketbal na vozíčku a chce závodit na elektromotorce. V září 2015 se také oženil s Ivetou Kilianovou. O té po obřadu prohlásil, že je hodná duše, která mu se vším pomůže. V současnosti se oba těší na společnou svatební cestu a Šembera dál cvičí, aby se jednou snad mohl znovu postavit na nohy.

Paralympiáda? Ne, jde mi hlavně o zábavu

Pořád soupeří. Motorku však vyměnil Lukáš Šembera (23) za basketbal. V roce 2011, v době rozhovoru, zápolil v dresu vozíčkářů Hobitu Brno, kteří hráli rakouskou ligu.

LN Proč jste se rozhodl zrovna pro basketbal?

Prostě mě vždycky bavil. Už před úrazem jsem občas hrával streetball. O basketu na vozíčku jsem si přečetl na internetu. A když jsem byl v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, byla tam právě ukázka. Vyzkoušel jsem si to a rychle pochopil, že tohle mě bude bavit. Je to docela složitý sport, ale dá se zvládnout.

LN Jiný vás nelákal? Třeba česká sledgehokejová reprezentace je výborná...

Ani ne. Hokej mě sice, na rozdíl od fotbalu, vždycky bavil, ale u ledu je zima. (směje se)

LN Jak vám to na palubovce jde?

Už je to lepší, hraji jinak než dříve. Je to vidět i na důvěře trenéra, zahraji si více než jiní nováčci, kteří jsou v týmu. Dokážu se dostat do tempa a nahážu i pár košů. Pořád se ale učím, kde mám být a jak se s vozíkem po hřišti pohybovat. Je to poměrně složitá hra na myšlení.

LN Co vám zatím dělá problémy?

Složité je driblovat s balonem při jízdě mezi kužely. Jsem pravák, takže levou rukou mi to dá pěkně zabrat. Naučit se skloubit všechny pohyby dohromady je dost těžké.

LN Vozíčky na basketbal jsou jiné než ty pro denní používání. Jak jste se s nimi sžil?

Jednoduše, jezdí totiž skvěle, krásně se s nimi zatáčí. Tenhle vozík má pouze jednu nevýhodu. Nevejde se skoro do žádných dveří...

LN Jak často trénujete?

Většinou dvakrát týdně a o víkendech hrajeme zápasy rakouské nejvyšší soutěže. V Česku se totiž kromě našeho týmu nechce žádný jiný celek vozíčkářů do pravidelné soutěže zapojit, o tuzemský titul se proto ani nebojuje.

LN Trenér Škaroupka vás nedávno pochválil, že se zlepšujete. Problémem ale prý je malá výška a nízká váha. Děláte s tím něco?

Snažím se. Nejsem žádný svalovec a dobře vím, že moje životospráva taky není zdaleka taková, jaká by měla být.

LN V půlce března jste v Brně hráli Evropský pohár, ale nedokázali jste postoupit do další fáze soutěže. Proč?

Byli jsme jako tým nesehraní. Posílili nás hráči z jiných mužstev a podle toho to vypadalo. Stálo to prostě za hov...

LN Dokážete se během zápasu hodně vytočit?

Jasně, když mě nějaký protihráč naštve, tak vystartuju. On je tenhle sport dost tvrdý. Někdy mám i modřiny na žebrech...

LN Zatím jste se neprosadil do základní pětky. Je tedy vaším prvním cílem hrát v základu?

Já to zase tolik nehrotím. Hraju pro zábavu, basket mě baví. Nechci nic přehánět tak, aby se mi basket pak znechutil. Takže žádné sny o paralympiádě nemám.

  • 0Diskuse
Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz