Tato osobní znalost mi zároveň činí obtíž o Jáchymovi napsat něco veřejně. Jeho význam literární se mi plete s významem, jenž má pro mne jeho přátelství, což se ovšem týká velkého množství lidí. Všiml jsem si již dávno, že Jáchym vzbuzuje především v mladých lidech pocit důvěrnosti, blízkosti až jakéhosi sbratření, které boří hranice a není vždy jen příjemné.

Právě tito čtenáři a čtenářky ale nejlépe cítí, že základní Topolovou vlohou je schopnost vyjádřit touhy srdce, jimž rozumí každý člověk, jemuž ještě neokoralo, ale jen právě on. Je to sval, kterým byla pumpována krev do nejlepších jeho básní a textů, do úchvatných pasáží románu Sestra, do vizí jeho próz Anděl, Noční práce, Kloktat dehet.

Toto srdce je přitom ve skutečnosti křehké, plaché, ba i v lecčem bázlivé a jako každé výjimečné má často co dělat samo sebou.

Před pár lety byl Jáchym zvolen v jakési anketě nejvýznamnější českou literární osobností po roce 1989. Sledoval jsem docela zblízka, co on na to: zdálo se mi, že byl sice rád a potěšen, ale zároveň se z toho celý zachvěl.

Tak mnoho zdaru slovutný kmete. A Sursum corda!