Studie publikovaná v právě vycházejícím čísle odborného periodika Journal of Archaeological Science nezvratně dokazuje, že slavná křišťálová lebka v držení Britského muzea není ručně vyrobeným dílem mezoamerických Aztéků ani jejich neznámých předchůdců, nýbrž produktem moderních padělatelů. Stejný verdikt zazněl nad lebkou z bílého křemene, kterou v roce 1992 zakoupilo americké Smithsonian Museum.
Strojní fréza, vrtačka a moderní brusný materiál
Záhadných lebek bylo víc než deset, ovšem britská a „smithsonianská“ byly poslední dvě, u nichž majitel ještě veřejně neprohlásil, že jde o padělky. Podobně proslulá pařížská byla s konečnou platností „usvědčena z modernosti“ letos na jaře.
Pro lebku, kterou se British Museum pyšní od roku 1897, se stala osudnou „prohlídka“ pod elektronovým mikroskopem. Experti studovali drobné škrábance, které v materiálu zanechaly nástroje. Stopy porovnávali s povrchem křišťálové číše, korálků a nefritových šperků, u nichž je jisté, že pocházejí ze střední Ameriky a byly vyrobeny před příchodem Evropanů.
Odborníci došli k názoru, že lebku vytvarovaly nože frézy. Otvory nosních dutin stejně jako oční důlky zas v křišťálu udělala vrtačka. Hladký povrch lebky je pak výsledkem opracování pomocí ocelových nástrojů v kombinaci s diamantem či korundem. Doklady o používání rotujících nástrojů v předkolumbovské Americe přitom neexistují.
I druhý prověřovaný exemplář vykazuje nepatrné stopy moderních nástrojů. Navíc se v drobné prohlubni našly stopy karborundu, což je materiál složený z křemíku a uhlíku. V přírodě se vyskytuje jen velmi vzácně, obvykle v meteoritech, ovšem v průmyslu je karbid křemíku často využíván jako účinný brusný materiál.
„Zkoumané lebky nejsou z předkolumbovské éry. Pravděpodobně vznikly necelé desetiletí předtím, než byly poprvé nabídnuty k prodeji,“ uvedli experti. Za nejpravděpodobnější místo původu se považuje Německo. Neznámí řemeslníci lebky vybrousili s největší pravděpodobností po roce 1860.
Když se k novým zjištěním přidá fakt, že křišťál pochází zřejmě z Alp či Madagaskaru a vezmou se v úvahu zcela nepodložené historky o okolnostech nálezů většiny lebek, může v jejich starobylost věřit jen ten, kdo věřit chce. Možná je to škoda. Vždyť představa o mnoha generacích indiánů brousících anatomicky zcela přesné lebky jen s použitím písku je tak svůdná.
Strojní fréza, vrtačka a moderní brusný materiál
Záhadných lebek bylo víc než deset, ovšem britská a „smithsonianská“ byly poslední dvě, u nichž majitel ještě veřejně neprohlásil, že jde o padělky. Podobně proslulá pařížská byla s konečnou platností „usvědčena z modernosti“ letos na jaře.
Pro lebku, kterou se British Museum pyšní od roku 1897, se stala osudnou „prohlídka“ pod elektronovým mikroskopem. Experti studovali drobné škrábance, které v materiálu zanechaly nástroje. Stopy porovnávali s povrchem křišťálové číše, korálků a nefritových šperků, u nichž je jisté, že pocházejí ze střední Ameriky a byly vyrobeny před příchodem Evropanů.
Odborníci došli k názoru, že lebku vytvarovaly nože frézy. Otvory nosních dutin stejně jako oční důlky zas v křišťálu udělala vrtačka. Hladký povrch lebky je pak výsledkem opracování pomocí ocelových nástrojů v kombinaci s diamantem či korundem. Doklady o používání rotujících nástrojů v předkolumbovské Americe přitom neexistují.
I druhý prověřovaný exemplář vykazuje nepatrné stopy moderních nástrojů. Navíc se v drobné prohlubni našly stopy karborundu, což je materiál složený z křemíku a uhlíku. V přírodě se vyskytuje jen velmi vzácně, obvykle v meteoritech, ovšem v průmyslu je karbid křemíku často využíván jako účinný brusný materiál.
„Zkoumané lebky nejsou z předkolumbovské éry. Pravděpodobně vznikly necelé desetiletí předtím, než byly poprvé nabídnuty k prodeji,“ uvedli experti. Za nejpravděpodobnější místo původu se považuje Německo. Neznámí řemeslníci lebky vybrousili s největší pravděpodobností po roce 1860.
Když se k novým zjištěním přidá fakt, že křišťál pochází zřejmě z Alp či Madagaskaru a vezmou se v úvahu zcela nepodložené historky o okolnostech nálezů většiny lebek, může v jejich starobylost věřit jen ten, kdo věřit chce. Možná je to škoda. Vždyť představa o mnoha generacích indiánů brousících anatomicky zcela přesné lebky jen s použitím písku je tak svůdná.
