"Za současné situace je jasné, že izolovaná akce studentstva, ať již jde o stávku či demonstraci, je neúčinná," píše Palach v úvodu dopisu. "Je totiž nasnadě, že bez pomoci „hromadných sdělovacích prostředků“ se nemůže vyvolat žádná účinná akce v celonárodním měřítku..."
| Dokument | |||
 Podívejte se na faksimili dopisu Jana Palacha studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi. |
|||
Dále Palach navrhuje, aby obsazení rozhlasu provedla malá skupina, kterou by na odvysílanou výzvu podpořily "masy studentů". "Jestliže se Ti návrh bude zdát šílený, tak Tě prosím, aby jsi ho zahodil a nezmiňoval se o něm. V opačném případě dělej, co uznáš za vhodné," psal Palach a na závěr ještě připojil doušku: "Leden 68 začal shora, leden 69 může začít zdola."
„Šlo o písemný příspěvek do diskuse na studentské schůzi. Holeček si to pro sebe přečetl, zasmál se tomu a odložil to,“ říká o Palachově návrhu tehdejší studentský předák a dnešní český velvyslanec na Ukrajině Jaroslav Bašta. Lubomír Holeček se již k věci nemůže vyjádřit, protože tragicky zahynul v polovině 70. let.
Podle Bašty dopis skončil v místnosti, kde na FF UK sídlila Akademická rada studentů, v krabici s nápisem „kuriozity“. Odtud se dostal do univerzitního archivu, kde jej v červenci 1970 zabavila StB během vyšetřování opoziční skupiny Hnutí revoluční mládeže. Poprvé bude dopis přetištěn ve sborníku Jan Palach ’69, který vychází příští týden u příležitosti čtyřicátého výročí Palachova činu.
Pro historiky je dopis překvapením. „Tento dokument je důležitým svědectvím pro pochopení Palachova uvažování,“ říká jeden z editorů sborníku Petr Blažek. „Především ukazuje, že delší dobu zvažoval různé formy protestu a že svůj čin neuskutečnil v okamžitém afektu.“
„Pokud budu spekulovat, Palach zřejmě předpokládal, že přímá studentská akce oživí Dohodu o spolupráci Českého odborového svazu pracujících v kovoprůmyslu a Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy, která byla uzavřena 19. prosince 1968 na podporu předsedy parlamentu Smrkovského,“ říká Jiří Hoppe.
Podle něj dopis představuje Palacha „jako člověka, který chtěl přímou kolektivní politickou akcí oslovit ty vrstvy české společnosti, které už v předchozím období prokázaly schopnost nezávisle myslet i jednat“.
Následovali jej další
Výzvu k obsazení rozhlasu Palach napsal na stejný typ linkovaného papíru formátu A4 jako svůj pozdější manifest „Pochodně č. 1“.
Ten několik hodin před svou smrtí ve třech různých verzích zaslal Lubomíru Holečkovi, příteli z Vysoké školy ekonomické Ladislavu Žižkovi a Svazu československých spisovatelů. Požadoval v něm zrušení cenzury a zákaz rozšiřování prosovětského periodika Zprávy.
„Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů,“ psal Palach v manifestu, „vzplanou další pochodně“. Existenci žádné konkrétní skupiny se nikdy nepodařilo prokázat, po Palachovi se však z politických důvodů v dalších měsících upálili přinejmenším tři další Češi: Josef Hlavatý (20. ledna), Jan Zajíc (25. února) a Evžen Plocek (4. dubna).
Jejich činy se však nesetkaly s větším ohlasem.
V návrhu na obsazení rozhlasu i v manifestu „Pochodně č. 1“ najdeme řadu shodných či podobných tezí. Např. dodatek verze odeslané Svazu československých spisovatelů je téměř totožný s tím, který dostal 6. ledna Holeček: „Věřím, že naše národy víc světla potřebovat nebudou. Leden 1968 začal shora, leden 1969 musí začít zdola (má-li začít).“
Palachův čin nakonec vyvolal silnou emocionální reakci značné části veřejnosti, která se projevila především v době mezi jeho smrtí 19. ledna a pohřbem o šest dní později.
Jeho požadavky však splněny nebyly a jeho smrt nezabránila pokračujícímu nástupu prosovětských politiků, který vyvrcholil v dubnu 1969 zvolením Gustáva Husáka do čela komunistické strany místo Alexandra Dubčeka.
Palachův odkaz
Palachova smrt politický vývoj v Československu nezměnila, boj za jeho odkaz ochaboval úměrně tomu, jak tehdejší režim přitvrzoval. Naplnění došla až o 20 let později v tzv. Palachově týdnu. Disidentské skupiny tehdy oznámily, že toho dne uctí památku upáleného studenta Jana Palacha.
I přes úřední zákaz se na Václavském náměstí sešlo několik tisíc lidí a někteří se snažili položit květiny k pomníku sv. Václava.
Komunistická veřejná bezpečnost shromáždění rozehnala s použitím obušků, slzného plynu i vodních děl. Lidé se ale sešli na místě i druhý den, kdy policie opět zasahovala. Brutální zákrok policie však vyvolal ještě větší rozhořčení obyvatel.
Další podrobnosti o případu, včetně faksimilí a dokumentů najdete v sobotních LN a v příloze Orientace
