Trochu by mě děsilo, kdyby mé poslední rozloučení organizovali lidé, kteří dostávali prémii k platu za to, že proti mě vymysleli nějakou špinavost a podpásovku.
Chtěl bych, aby v posledních chvílích, kdy se mé tělo rozloučí se světem, byli u něj lidé, kteří mě měli rádi a které jsem měl rád.
Václav Havel byl velkorysý a tak by možná předchozí slova nikdy nevyřkl nahlas. Byl státník, státník světového formátu, jediný, kterého jsme od Masaryka a snad Beneše měli. A takovému státníku přísluší státní pohřeb s účastí jiných státníků doslova z celého světa. Přijdou i politici, toho hodní i nehodní.
Na nás, obyčejné lidi, při tom velkém pátečním světovém pohřbu, mnoho místa nezbude.
To naše, rozloučení s Václavem Havlem, je proto hlavně zítra ráno. Zítra ráno můžeme muži, jehož velikost možná i T.G.Masaryka v mnohém předčila, uspořádat svojí účastí na převozu rakve na Pražský Hrad takové rozloučení, které náš národ připravil prvním dvěma našim prezidentům.
Pokud nás přijde ve středu ráno na Karlův most a Malou stranu, bude pátek už jen povinný hradní epilog. Přesně tak, jak by to mělo být.
Nikdo tu středeční poslední cestu Prahou neorganizuje, v práci a ve školách s tím možná bude potíž, speciální vlaky asi taky nikdo nevypraví, ale Václav Havel si to zaslouží. Měl nás rád. Pokud jste ho měli rádi vy, aspoň tak jako já, prosím ve středu ráno přijďte.
