Také proto, že těch dalších by moc nebylo. Milan Rastislav Štefánik, Andrej Hlinka, Milan Hodža, Jozef Tiso, Alexander Dubček a ano, i Vladimír Mečiar. Žádný z těchto slovenských politiků však nebyl u moci tak dlouho a tak výrazně neovlivnil tvář dnešního Slovenska jako Gustáv Husák.
Jeho dějinná stopa je přitom zcela jiná, než jak ji, mnohdy schématicky, vnímají Češi. Pro ně je a zůstane symbolem normalizace a posledních podivných 20 let společného státu, který Husákův skon přežil jen o něco málo než o jediný rok. Husákova vláda, která pro Česko znamenala všeobecnou stagnaci a v závěru i úpadek, byla pro Slovensko dobou zcela jinou, zdaleka ne tak špatnou.
Gustáv Husák, přestože byl celý svůj dospělý život kovaným komunistou, byl především Slovákem s hodně velkým „S“. Často se připomíná jeho mladický nápad s připojením Slovenska jako svazové republiky k Sovětskému svazu.
Ale je faktem, že významnou účastí na Slovenském národním povstání se Husák poprvé výrazně zapsal do slovenských dějin. SNP přes svoji porážku dostalo Slováky mezi skupinu „vítězných“ nebo alespoň „neporažených národů“ a pomohlo i k obnovení poválečného Československa.
Po válce se Husák stal na Slovensku – zpočátku poloautonomním – mužem číslo jedna. A tyto zbytky slovenské samosprávy se snažil udržet. Jeho pozdější označení za „buržoazního nacionalistu“ ve stalinském procesu, při němž dostal na počátku 50. let doživotí, nebylo pravdivé pouze ve slově „buržoazní“. Po návratu z vězení, kde si odseděl nejvíce ze všech československých prezidentů – celých deset let – se opět vrací jako slovenský nacionalista.
Společně s Dubčekem pak Husák prosadil federalizaci státu. A i po srpnu 1968 ji udržel jako téměř jediný výdobytek pražského jara. Díky ní se vytvořily na Slovensku všechny instituce, byť v komunistickém provedení, které pak v roce 1992 umožnily hladký vznik samostatného státu. Pokud má samostatné Slovensko nějaké otce zakladatele, pak je Husák rozhodně mezi nimi.
Ale nejen to. Díky velkorysému transferu rozpočtových prostředků se za Husáka zcela vyrovnala životní úroveň v Česku a na Slovensku. Pokud jde o investice a modernizaci, tak Slovensko dokonce české země výrazně přeskočilo.
Velká část Slováků dodnes vzpomíná na normalizaci jako na nejlepší dobu svého žiota a břízolitové vesnice a městečka po celém Slovensku jim dávají za pravdu. Také normalizace samotná byla na Slovensku daleko měkčí než v Česku. I možná proto bylo na Slovensku chartistů, že by je člověk spočítal na prstech jedné ruky.
Proto bude zajímavé sledovat, jak budou Husáka – jediného Slováka, který vládl i Čechům – za týden připomínat. A divil bych se, kdyby ho alespoň trochu neoslavovali.
