Byl jsem zděšen i nadšen. Barevné domky, úžasně, téměř umělecky poslepované, porozhazované po blátivé stráni, mělo to v sobě zvláštní krásu chudoby a improvizace, a teď nemyslím tu vesnickou komunistickou břízolitovou improvizaci, co nám asi navždy zničila krásu česko-slovenských vesnic.
Trochu omámeně jsem do jednoho z domků zašel na kávu a měl přitom trochu strach, jestli to ve zdraví přežiji. Strach bílého člověka, který zajde na kávu do chudinské čtvrti někde v Bombaji, nebo Karáčí. Protože jako někde z toho koutu světa romské osady na východním Slovensku vypadají. Přežil jsem a někde hluboko ve mně zůstal úplně jiný zážitek, pocit, že jsem viděl něco krásného, co už se v našem světě nevidí.
Polští turisté
Některé zprávy se kruhem po letech vrací a tak se dnes ráno vrátila po letech do novin zpráva, že polské cestovní kanceláře zahrnuly návštěvu romských osad do programu svých turistických kanceláří pořádajících zájezdy na východní Slovensko.
Na rozdíl od zástupce primátora Levoče Lubomíra Vira mě to vůbec nepohoršuje. Naopak.
Levoča, Bardejov, stejně jako spišská města - úžasné dědictví to po Němcích, kteří byli odtamtud vyhnáni podobně jako z českého a moravského pohraničí - jsou sice nádherná, ale popravdě řečeno, taková města ve střední Evropě můžete vidět i leckde jinde. Avšak tak krásné autentické romské osady jako na východním Slovensku nikde jinde nenajdete.
Bojím se, že až se Slovensko začne pod tlakem Evropské unie romskou otázkou skutečně zabývat a ne si jen na to, jako dosud, hrát, hrozí tomuto poslednímu autentickému cikánskému světu zánik. Vzniknou další Luníky, vesnice uniformních, betonových domků, které sice budou mít kanalizaci, vodu a legálně připojenou elektřinu a možná i chodníky a asfaltované ulice, ale ta podivuhodná krása skutečných romských osad zmizí.
A na rozdíl od zbořeného pražského Židovského města nebude ani nahrazena krásnou secesí, ale jen ubohou architekturou levného bydlení dneška.
Dát jim šanci
Možná, že je na čase začít přemýšlet o Romech jinak. Dát jim šanci žít, tak jak žijí a chtějí žít oni sami. Kočováním počínaje a osadami nekonče. Ale to by znamenalo na ně přestat pohlížet jako na "necivilizovaný" prvek, který je třeba přizpůsobit našemu stylu života.
Znamenalo by to dát jim do jejich vlastních rukou třeba i nějaká území, kusy Čech, Slovenska, Maďarska, nebo Rakouska, kde by žili po svém. Takové romské, indiánské rezervace, chcete-li.
Třeba bychom se po čase divili, že se sami, bez nás, slušně uživí. Jenže to bychom my, Středoevropané, museli chtít, aby tady s námi nějací Romové žili. A mohli žít po svém, nádherně po cikánsku.
