Jak se ukázalo nad ránem, ten pocit byl správný. Robert Fico skutečně prohrál tyto volby. Ale prohrál je způsobem, že se nedá čekat, že by se sebral a odešel, ale, abych citoval jednoho politika nové vládní koalice "bude tu strašit ještě dlouho".
Slovensko se zbavilo Vladimíra Mečiara, po dvaceti letech definitivně skončila doba "mečiarismu", ale "ficismus", který ho vystřídal, je silnější, inteligentnější, zákeřnější a o to nebezpečnější.
Fico neopakoval většinu chyb, ale poučil se z nich, byť základní charakteristiky, nacionalismus, pohrdání demokratickými hodnotami, neúcta ke svobodným sdělovacím prostředkům a populismus, korupce a demagogie zůstaly, by dokonce dosáhly nového vyššího stupně.
Fico nedostal pod třicet procent hlasů, jak prorokovaly průzkumy, ne proto, že by slovenští sociologové odflákli práci, ale proto, že voliči Roberta Fica se styděli za to, že ho volili.
Přes všechno, co jsem tu napsal, jsem v sobotu slavit měl. Slovenské volby totiž pravice, já bych se nebál ji nazvat "demokratickou opozicí" vyhrála. Vyhrála podobně, dokonce lépe než v roce 1998. Vláda, která vznikne, bude mnohem lepší, než velká koalice z roku 1998 a její reformní potenciál bude stejný, nebo dokonce lepší než u vládního souboru z roku 2002. Radičová, Sulík, Fígel a Bugár mají šanci změnit Slovensko a Fica poslat na sestupnou dráhu.
Takovou, po níž se v neděli ráno zaryl "pod čiernu zem" Vladimír Mečiar a jen o mizernou desetinku se tomu vyhnul s podporou maďarského Viktora Orbána a Jobbiku Ján Slota.
Slovensko to dokázalo a teď je čas pro slovenskou pravici dokázat, že je nejméně tak dobrá, jako byla před čtyřmi a více roky. Takové Slovensko si zaslouží plnou podporu Prahy bez Paroubka. Slovensko si Fica ani jeho současného prezidenta Ivana Gašparoviče nezaslouží. Zaslouží si něco mnohem, mnohem lepšího.
Slováci si tu lepší možnost zvolili a v neděli ráno se Slovensko probudilo do nádherného nového rána.
Rána bez premiéra Roberta Fica.
