Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

PALATA: Utrpení českého turisty na Rhodosu

Názory

  16:01
Den první: Po týdnu na chatě, kdy jsme kvůli dešti dva dny nevycházeli a kola jsme ani nevyndali z nosičů na autě, odlétáme na Rhodos. Jemně prší, teplota kolem osmnácti stupňů. Rhodos, osm hodin večer. Je kolem třiceti. Modré nebe. Hned se běžíme vykoupat do moře.

Ilustrační foto foto: Reprofoto

Den druhý: Rhodos. Je nááádherně. Teplota kolem třiceti pěti stupňů. Slunce, modré nebe, ještě modřejší moře, které má kolem pětadvaceti. Obětuji tři eura za slunečník na pláži. Celý den se nahřívám, čtu si detektivku, popíjím vychlazený heineken a je mi blaze.

Den třetí: Rhodos. Těžká noc. Příště už si asi nebudu kupovat krém na opalování v Lidlu. Barva kůže mi přechází z rudé do fialové, kotníky mám spálené tak, že téměř omdlím pokaždé, když se pokusím postavit. V pokoji už je kolem poledne nesnesitelné vedro. Dobelhám se do recepce a zaplatím devět euro na den za klimatizaci. Ta ale ani po zaplacení nefunguje. Nedokáže ji zprovoznit ani recepční, ani pokojská. Říkají, že za "chvíli" přijde jakýsi muž a opraví to. Nejde. V pokoji je i přes otevřenou ledničku zatažené závěsy, utěsněná okna a dveře aspoň třicet. I studená voda ve sprše je teplá. Muž nejde. Ve dvouhodinových intervalech si chodím stěžovat na recepci. Spáleniny se zhoršují. Kolem deváté večer otevřu na balkón, ale to nemám dělat. Je tam pořád přes třicet. V deset večer usnu, respektive omdlím při dalším pokusu vstát a stěžovat si na recepci, že ten chlap pořád nepřišel.

Den čtvrtý: Rhodos. Popáleninové peklo. Mohu jenom ležet, ale i to hrozně bolí. Krémy po opalování nepomáhají. Ve dvanáct konečně "muž na klimatizaci" přijde. Nadávat mu nemá smysl, ostatně jeho "oprava" netrvá dlouho. Pouze otočí klíčkem na obrácenou stranu, tak aby kontrolka nesvítila a klimatizace začne fungovat. Za hodinu je v pokoji nádherných osmnáct stupňů.

Den pátý: Rhodos. Barva spálenin se nemění, ale už tolik nebolí. Venku je ale třicet sedm stupňů, modrá obloha bez mráčku, žhnoucí slunce. K moři se odvážím v deset večer za svitu hvězd. Je odporně teplé a ani sůl nedělá spáleninám úplně dobře.

Den šestý: Rhodos. V pět hodin odpoledne se odvážím k moři. Je pořád třicet šest ve stínu, slunce, byť je pořád nad obzorem praží. Plavu v moři v tříčtvrťácích, ponožkách a triku s dlouhým rukávem. Nasáklý oděv mě táhne ke dnu a tak se trochu topím.

Den sedmý: Rhodos. Třicet sedm stupňů ve stínu. Natřu se hustou vrstvou opakovacího krému a kolem třetí hodiny se v bermudách a tričku s krátkým rukávem odvážím k hotelovému bazénu. Při pokusu si zaplavat v tomto oděvu v bazénu a mém odmítnutí si sundat podkolenky jsem z bazénu vykázán. Moc mi to nevadí, voda v bazénu byla stejně odporně teplá, možná sedmadvacet.

Den osmý: Začínám se loupat. Kůže ze mě odpadává v celých plátech. Menší děti přede mnou ve strachu prchají. Přesto se ve tři odvažuji k moři. Nebe se modré, slunce praží, na slunci je snad padesát a moře má dobrých pětadvacet. Plavu, ale trpím. Na obzoru mezi v průlivu mezi Tureckem a Rhodosem se objevuje několik mráčků. Bohužel brzy mizí.

Den devátý: Rhodos. Je zase vedro. Teplota kolem třiceti šesti stupňů. Slunce, modré nebe, ještě modřejší moře. Z pokoje, z mého milovaného klimatizovaného pokoje mě vyhazují už ve dvanáct, byť odjezd na letiště je až v pět. Platím padesát euro za to, abych mohl v pokoji s klimatizací zůstat až do odletu.

Křišťálová lupa 2011

Autobus na letiště je naštěstí klimatizovaný. Když první pilot říká, že v Praze nás očekává sedmnáct stupňů, zataženo a přeháňky, pláču štěstím.

P.S. Tento text pochází z černého zápisníku, který byl nalezen na místě 11 C po nedělním letu HCC6533 ČSA Holidays na lince Rhodos-Praha. Lidové noviny vyzývají autora, aby se v přihlásil na recepci Anděl Média Center, Karla Engliše 11, Praha 5.

Autor: